Zlomkovský mlýn

Za husitské revoluce byl mlýn vypálen, je uváděn jako „spálený a konečně skažený“. V roce 1443 dávají Johanité pobořený mlýn do dědičného nájmu Janovi Nožíři zvaný Labuťský; mlýn je obnoven ve stylu pozdní gotiky. Roku 1532 se poprvé objevuje název „Zlomkovský“, podle mlynáře Pavla Zlomka. Po intervenci převora Kryštofa staršího z Vartenberka byl roku 1583 zadlužený mlýn prodán Vilému z Rožmberka. V té době měl 4 vodní kola na spodní vodu a 4 stoupy. Povinně jej k mletí obilí museli využívat poddaní z purkrabských statků (Stodůlky, Liboc, Veleslavín, Ruzyně, Lysolaje, Běchovice, Řetovice, Koleč, Hostivař, Vesec, Jirčany). Za Petra Voka byl mlýn upraven na renesanční letohrádek. Jako mlýn ale dům fungoval až do roku 1612, kdy přísežní mlynáři (cech mlynářů ze Starého Města, který rozhodoval o využití vody ve Vltavě a úpravách vodních staveb) přikázali odstranění prahů a ostrůvku, čímž bylo fungování mlýna znemožněno. Roku 1631 koupili letohrádek jezuité, kteří jej upravili na útočiště v době moru. Roku 1639 byl dům znovu prodán spolu se dvěma sousedními domy, prádlem a haltýřem na ryby. Roku 1684 zdědil mlýn pražský advokát a podnikatel baron Jan Jiří Wendlinger. Roku 1723 je dům popisován jako šlechtické sídlo. Roku 1762 koupil dům František Václav hrabě Nostic, v letech 1765-1766 dal přistavět pozdně barokní boční křídlo a celý objekt změnil na prádelnu. Roku 1782 měla prádelna 10 měděných kotlů, jeden kotel železný a 43 žlaby na praní prádla, mandlovna měla 10 mandlů. Nosticové poté prádelnu prodávají a dům se do jejich vlastnictví dostává znovu roku 1810 za hraběte Bedřicha, který jej připojil i se zahrádkou k sousednímu objektu jízdárny. Později byl dům upraven na malé divadlo. Klasicistní adaptaci vedl v roce 1834 architekt Karl Pollack. V roce 1924 dům získává stát a využívá ho ministerstvo školství. Od roku 1958 je dům památkově chráněný..