© chatGPT
Jeruzalémská brána, nazývaná také Pražská, bývala hlavním severním vstupem do opevněného Vyšehradu. Její historie sahá do středověku, přičemž při přestavbě Vyšehradu na barokní pevnost v 17. století byl severní vstup přeložen a vznikla nová brána, která převzala původní pojmenování.
Brána sloužila především jako praktický průchod pevnostním opevněním a na rozdíl od monumentální Leopoldovy brány měla poměrně jednoduchou podobu. Vedla k ní stará cesta od Prahy, která kvůli strmému terénu prudce stoupala k Vyšehradu.
V první polovině 19. století již tato cesta ani úzký průjezd nevyhovovaly rostoucí dopravě. Za nejvyššího purkrabího Karla Chotka proto vznikla nová, pohodlnější komunikace. Její trasa se Jeruzalémské bráně vyhnula, a tak byla brána zazděna. Její funkci převzala nová Cihelná brána, otevřená společně s novou silnicí roku 1841.
Jeruzalémská brána však nezanikla úplně. Její zazděné pozůstatky jsou dodnes součástí vyšehradského opevnění a stopy po ní lze rozeznat také při průchodu kasematami. Připomíná tak vývoj Vyšehradu od středověkého opevněného sídla přes barokní pevnost až po modernizaci pražské dopravy v 19. století.
Jeruzalémská brána na VyšehraděPo změně vedení hlavní vyšehradské komunikace v 19. století byla zazděna a její funkci převzala nová Cihelná brána. Pozůstatky Jeruzalémské brány jsou však v tělese vyšehradského opevnění patrné dodnes. ### Středověký vstup do Vyšehradu
Historie severního vstupu do Vyšehradu sahá hluboko do středověku. V době Karla IV. byl Vyšehrad začleněn do rozsáhlého systému pražského opevnění a chránily jej mohutné hradby. Na jižní straně se do areálu vstupovalo známou branou Špička, zatímco na severní straně existoval vstup ve směru od Prahy. Přesnou podobu této středověké severní brány dnes neznáme. Její existenci a přibližnou polohu však pomáhá určit průběh někdejších cest. Původní vstup se pravděpodobně nacházel přibližně v prostoru dnešní Cihelné brány. Po průchodu branou pokračovala cesta do prostoru Vyšehradu, kde se větvila. Jedna větev směřovala k významným stavbám někdejší královské akropole a chrámu sv. Petra a Pavla, druhá pokračovala přes Vyšehrad směrem k jižnímu vstupu a dále na Pankrác. Označení Jeruzalémská brána je v písemných pramenech doloženo nejpozději na počátku 16. století. Používalo se také praktičtější označení Pražská brána, protože severní vstup směřoval z Vyšehradu k Praze. ### Nová brána v barokní pevnosti
Po třicetileté válce se význam Vyšehradu výrazně změnil. Od poloviny 17. století zde vznikala moderní barokní pevnost vybavená mohutnými bastiony, kurtinami a podzemními kasematami. Při této přestavbě byl severní vstup přeložen o něco východněji oproti předpokládané poloze původní středověké brány. Nově vybudovaný vstup převzal tradiční označení Jeruzalémská či Pražská brána. Na rozdíl od monumentální Leopoldovy brány nebyla Jeruzalémská brána navržena jako reprezentativní vstup. Jejím hlavním úkolem bylo umožnit průchod pevnostní hradbou, a proto měla poměrně jednoduchou a účelovou podobu. Její vzhled zachycuje například známý perspektivní plán Prahy, který roku 1769 vytvořil Joseph Daniel Huber. Díky němu máme představu o podobě severní části vyšehradské pevnosti v 18. století. ### Cesta k Jeruzalémské bráně
Přístup od Prahy nebyl jednoduchý. Vyšehradská skála vytvářela značné převýšení a cesta musela vystoupat od podhradí až k pevnosti. Stará komunikace vedla od prostoru dnešní Vratislavovy ulice a následně poměrně prudce stoupala k Jeruzalémské bráně. Dokud byla doprava omezená, takové řešení postačovalo. V první polovině 19. století však Praha rychle rostla a společně s ní narůstalo množství lidí i zboží přepravovaného do města. Cesta přes Vyšehrad představovala důležité spojení Prahy s oblastmi ležícími jižně od města. Strmý příjezd a úzký průjezd Jeruzalémskou branou začaly být pro povozy stále větší překážkou. ### Chotkova přestavba komunikace
Řešení přinesla rozsáhlá modernizace dopravy za nejvyššího purkrabího Karla Chotka. V první polovině 19. století byla vybudována nová, podstatně pohodlnější komunikace přes Vyšehrad. Aby se zmírnilo prudké stoupání, dostala silnice nové vedení se serpentýnou. Změna trasy však znamenala, že stará Jeruzalémská brána již neležela v ose nové komunikace. Bylo proto rozhodnuto o jejím uzavření. Jeruzalémská brána byla zazděna a o kus západněji vznikl nový průchod pevnostní hradbou – dnešní Cihelná brána. Ta byla vybudována podle projektu inženýra Johanna Weisse a nová komunikace byla slavnostně otevřena v roce 1841. Tím Jeruzalémská brána po staletích definitivně ztratila svou původní funkci. ### Brána, která nezmizela úplně
Přestože dnes návštěvník Vyšehradu Jeruzalémskou branou neprojde, její pozůstatky nezanikly. Zazděný otvor zůstal součástí barokní pevnostní zdi a při pozorném pohledu lze jeho někdejší polohu rozeznat podle odlišného uspořádání zdiva. Další stopu ukrývá vyšehradské podzemí. Trasa kasemat vedoucích od Cihelné brány směrem k velkému podzemnímu sálu Gorlice prochází nad místem někdejšího otvoru brány. V jednom úseku se proto podlaha chodby mírně zvedá a následně opět klesá – kopíruje konstrukci zazděné brány. V terénu lze nalézt také pozůstatky starého vedení přístupové cesty, které připomínají, kudy lidé a povozy po staletí přicházeli od Prahy na Vyšehrad. ### Jeruzalémská brána dnes
Jeruzalémská brána je zajímavým příkladem stavby, která sice ztratila svou původní podobu a funkci, přesto však zůstala zachována uvnitř mladších stavebních konstrukcí. Její historie zároveň dokumentuje proměny Vyšehradu během několika staletí. Připomíná středověký systém cest a opevnění, přeměnu Vyšehradu na mohutnou barokní pevnost i modernizaci Prahy v první polovině 19. století. Zazděné pozůstatky brány a staré cesty jsou tak nenápadným, ale cenným svědectvím o tom, jak se hlavní severní vstup do Vyšehradu postupně přesouval a přizpůsoboval měnícím se potřebám města..
