budová stájí
© Milan Caha 07/2008
Komplex ledárenských budov má tvar obdélníka o rozměrech 90 x 180 metrů. 0proti okolnímu terénu je plocha areálu zvednuta o 4,5m. Kromě mohutné budovy skladů ledu, projektované na 20 000 tun, tvoří komplex budovy dvou strojoven, výtahy, skladiště na ledařské nářadí, kovárna, kotlárna, zimní suterénní stáje a letní stáje pro 120 koní (nad stájemi byly seníky), ohřívárny pro zaměstnance, kanceláře a byty. Mohutnost lednice a její tvar působí historizujícím – egyptským – dojmem. Tento dojem posiluje i bosované zdivo nároží a nadokenní archivolty s klenáky. Výška lednice je 14 m, délka 52 m a šířka 43,9 m. Z vltavské laguny dopravovaly led 3 dopravníky. Izolaci tvořily silné vzduchové a korkové vrstvy. Ventilaci zajišťovalo 13 ventilačních věžiček, důmyslný byl i systém odvodu vody z tajícího ledu. Fasády původních objektů jsou jednotné v pozdně secesním stylu. Omítka je dekorována geometrickými motivy, na střešních atikách i barevně odlišenými detaily. Cihelné zdivo je klasické, v místech oplocení směrem k řece a na atikách skládané do diagonálních obrazců. V areálu se dochovalo mnoho původních kovových detailů – mříží, klik a pod.
Unikátní technická památka byla postavena na vltavském břehu těsně před začátkem prvé světové války. Místo pro ledárnu bylo vybráno na základě dlouhodobých pozorování, které ukazují, že v této části Braníka je teplota průměrně o 3 stupně nižší než v jiných částech vltavského údolí. ...Stavbu ledáren, které měly nahradit dosluhující a chátrající dřevěné budovy ledárny na Štvanici, financovalo společenství pražských restauratérů. Stavbu ve stylu pozdní geometrické secese provedla v letech 1908 – 1911 karlínská stavební firma V. Nekvasila podle projektu architekta Josefa Kovařoviče. Lednice byla plněna během cca 40 zimních dní a led zde uložený vystačil až do konce léta. Bloky ledu rozvážely koňské potahy do pražských pivovarů, hostinců a dalších zařízení vyžadujících chlazení potravin. Provoz byl ukončen s vybudováním Slapské přehrady, po kterém přestala Vltava zamrzat, tedy v roce 1954. Od té doby byl objekt ve vlastnictví hl. m. Prahy a byl využíván pro své teplotní vlastnosti jako sklady. Město však nevěnovalo potřebné prostředky na údržbu, a tak objekty od ukončení ledárenského provozu chátraly. V poválečné době bylo doplněno mnoho přístavků, které snižují estetickou a architektonickou hodnotu komplexu. Od ledna 1994 je objekt v soukromých rukou, slouží převážně jako sklady a dílny a dál si chátrá..
|
Přihlášení |
