budová stájí
© Milan Caha 07/2008
Pozdně secesní průmyslový areál z let 1908–11, podle projektu architekta Josefa Kovařoviče. Jádrem areálu je mohutný sklad ledu, doplňují jej technické a administrativní budovy. Sloužily do roku 1954, od roku 1964 jsou chráněnou památkou.
Komplex ledárenských budov má tvar obdélníka o rozměrech 90 x 180 metrů. 0proti okolnímu terénu je plocha areálu zvednuta o 4,5m. Kromě mohutné budovy skladů ledu, projektované na 20 000 tun, tvoří komplex budovy dvou strojoven, výtahy, skladiště na ledařské nářadí, kovárna, kotlárna, zimní suterénní stáje a letní stáje pro 120 koní (nad stájemi byly seníky), ohřívárny pro zaměstnance, kanceláře a byty. Mohutnost lednice a její tvar působí historizujícím – egyptským – dojmem. Tento dojem posiluje i bosované zdivo nároží a nadokenní archivolty s klenáky. Výška lednice je 14 m, délka 52 m a šířka 43,9 m. Z vltavské laguny dopravovaly led 3 dopravníky. Izolaci tvořily silné vzduchové a korkové vrstvy. Ventilaci zajišťovalo 13 ventilačních věžiček, důmyslný byl i systém odvodu vody z tajícího ledu. Fasády původních objektů jsou jednotné v pozdně secesním stylu. Omítka je dekorována geometrickými motivy, na střešních atikách i barevně odlišenými detaily. Cihelné zdivo je klasické, v místech oplocení směrem k řece a na atikách skládané do diagonálních obrazců. V areálu se dochovalo mnoho původních kovových detailů – mříží, klik a pod.
Milan Caha (zdroj: Petr Večeřa, Bydlení v loftech Společenské ledárny v Braníku, diplomová práce, ČVÚT, Praha 2007), 30.7. 2008
historie
Unikátní technická památka byla postavena na vltavském břehu těsně před začátkem prvé světové války. Místo pro ledárnu bylo vybráno na základě dlouhodobých pozorování, které ukazují, že v této části Braníka je teplota průměrně o 3 stupně nižší než v jiných částech vltavského údolí. Stavbu ledáren, které měly nahradit dosluhující a chátrající dřevěné budovy ledárny na Štvanici, financovalo společenství pražských restauratérů. Stavbu ve stylu pozdní geometrické secese provedla v letech 1908 – 1911 karlínská stavební firma V. Nekvasila podle projektu architekta Josefa Kovařoviče. Lednice byla plněna během cca 40 zimních dní a led zde uložený vystačil až do konce léta. Bloky ledu rozvážely koňské potahy do pražských pivovarů, hostinců a dalších zařízení vyžadujících chlazení potravin. Provoz byl ukončen s vybudováním Slapské přehrady, po kterém přestala Vltava zamrzat, tedy v roce 1954. Od té doby byl objekt ve vlastnictví hl. m. Prahy… číst dále
Milan Caha (zdroj: Industriální stopy: dvanáct ohrožených, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, Praha 2003), 30.7. 2008
