kaple sv. Dismase

Kaplička svatého Dismase byla postavena při cestě od Horské brány na popraviště na Šibeničním vrchu. K popravám toto místo využívalo Staré Město Pražské a po svém vzniku ve 14. století i Nové Město. Popraviště se nacházelo se na severním úbočí kopce Galgenberg, v prostoru mezi dnešními ulicemi Příběnickou, Husitskou, Orebitskou a Řehořovou. O souvislosti s poslední cestou odsouzenců na smrt svědčí i její neobvyklé zasvěcení. Svatý Dismas byl lotr, ukřižovaný po pravici Ježíše Krista. Na rozdíl od lotra po Kristově levici projevil na kříži upřímné pokání, byl svatořečený a stal se patronem odsouzených na smrt. Původní kapličku dal v roce 1720 přestavět majitel vinic pod Šibeničním vrchem hrabě Kazimír Ferdinand z Kupperwaldu na centrální šestibokou kapli s jehlancovou střechou s lucernou a cibulí. Spadala do novoměstské farnosti u sv. Jindřicha, mše tu však sloužili kapucíni od svatého Josefa. Ti měli dle fundace hraběte z Kupperwaldu za povinnost každý pátek sloužit v kapli mši za duše popravených a další mše v den, kdy měl být na popravišti popraven katolický křesťan. V roce 1746 založila Barbora Kořilovová, měšťanka z Nového Města pražského další fundaci. Za reforem Josefa II. byla kaple roku 1786 zavřena a poté prodána. 11. října 1787 ji koupil novoměstský radní Antonín Jan Douša. Dal k ní přistavět obytné a provozní místnosti a začlenil ji do areálu nově zřízeného zájezdního hostince. Ten roku 1814 koupil úředník pražského magistrátu Antonín Krenn, po kterém získalo místo nový název - Krenovka. V polovině 19. století bylo v místě Krenovky budovány objekty nádraží Státní dráhy, hostinec s kaplí byl proto v roce 1845 zbořen. Na protější straně silnice vznikla usedlost Nová Krenovka. Ještě v roce 1884 stále v nice nové budovy socha Panny Marie z interiéru barokní kaple. Na místě kaple jsou dnes provozní budovy Masarykova nádraží.