základní a mateřská škola

Příčná středová osa tohoto křídla je shodná s podélnou středovou osou Lyčkova náměstí. Jeho severní průčelí na straně náměstí je proto hlavním průčelím školy. Z jihozápadního a jihovýchodního nároží vystupují nižší boční křídla. Okrajová křídla na obou koncích dispozice navazují na boční křídla v pravém úhlu a jsou výrazně kratší. Střední křídlo je třípatrové, jeho severní průčelí má široký pravoúhlý rizalit. Po stranách rizalitu jsou dva hlavní vstupy s obdélnými kamennými portály, nadpražními římsami a válcovými sloupy po stranách. Nad římsou každého portálu je půlkruhové okno s dvojicí postranních alegorických soch. Průčelí nad výklenky těchto oken zdobí plastiky stromů s větvemi a listy. Pětiosé průčelí rizalitu má v přízemí segmentová, v prvním a druhém patře obdélná a v nejvyšším patře půlkruhová okna. Mezi středními okny prvního a druhého patra je reliéf s vyobrazením Jana Amose Komenského a letopočty jeho narození a úmrtí (1592-1670). Pod střešní římsou jsou erby a nápis „POSTAVENO LÉTA PÁNĚ MCMV”. Stupňovaný obloučkový střešní štít zdobí reliéf sv. Václava na koni. Kolem světce je v půlkruhu nápis „Sv. Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím”. Pod světcem jsou hodiny. Na nejvyšším stupni štítu je český lev, po jeho stranách jsou orlice Moravy a Slezska. Dvojstupňová valbová střecha je krytá prejzy. Stavbu korunuje střešní věž s bání a korouhví. Boční a okrajová křídla mají vyvýšená přízemí nad suterénem a dvě patra. Okna jsou půlkruhová, v přízemí segmentová. Střechy jsou sedlové. Obě okrajová křídla mají na straně Lyčkova náměstí veliké obdélné fresky s výjevy historických událostí, ke kterým došlo v prostoru Karlína. Východní freska znázorňuje usmíření Jana Žižky s Pražany na Špitálském poli v září 1424. Západní freska vyobrazuje národní slavnost při korunovaci krále Ferdinanda I. Dobrotivého (1835-1848) na Invalidovně v září 1836. Interiér byl původně vytápěn ústředním parním topením, pitná voda se čerpala ze studny. Škola měla 21 učeben, dva ředitelské byty a dva byty školníků. To odpovídalo vnitřnímu rozdělení školy na dva samostatné celky. Byty měly vlastní topení. Předmětem památkové ochrany je dnes kromě budovy samotné také oplocení školy a zděná půlkruhová brána v jižní části oplocení. Po stranách brány je dvojice nik a vstupních branek. Brána má prejzovou stříšku a ozdobnou věžičku. Okolí školy má parkovou úpravu, na jižní straně jsou dětská hřiště..

Armáda měla v prostoru dnešní školy střelnici. V roce 1817 se zdejší osídlení stalo součástí nově zřízené obce Karlín (Karolinenthal). Obec byla pojmenována podle Karoliny Augusty, manželky rakouského císaře Františka I. (1792-1835). Měla status předměstí Prahy. Na začátku 20. století byla zahájena výstavba jednotně komponovaného Nového Karlína v secesním slohu. Součástí tohoto celku se stalo i Lyčkovo náměstí se školou. V roce 1903 byl Karlín povýšen na město, které bylo do roku 1922 nezávislé na Praze. V roce 1900 obec koupila od armády zdejší střelnici. Původně se měly v jejím prostoru stavět obytné domy, nakonec ale došlo ke stavbě neméně potřebné obecné školy. Konkurz na návrh školy vyhrál Josef Sakař. Jeho závěrečný návrh byl schválen 6. června 1904. Konkurz na stavbu samotnou vyhrála firma Matěje Blechy. Podmínkou bylo přednostní zaměstnání karlínských řemeslníků. Stavba proběhla v letech 1904-1906. Šlo o jednu z nejkrásnějších a nejmodernějších škol v tehdejším Rakousko-Uhersku. Byla rozdělena na obecnou dívčí a chlapeckou školu a na školu měšťanskou. Od začátku zde byla také škola mateřská. K jejímu slavnostnímu otevření došlo 30. září 1906. Školu vysvětil pražský arcibiskup Lev Skrbenský z Hřiště. Přijel se na ni podívat také císař František Josef I. (1848-1916). Během první světové války sloužila část školy jako vojenský lazaret. Na začátku druhé světové války, 19. listopadu 1939, ji zabraly německé okupační síly. Po opravách bylo vyučování obnoveno 27. října 1945. Od roku 1994 je kulturní památkou a fakultní školou Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 2002 byla poškozena povodní..