Panenské Břežany

1441. Dnešní barokní zámek vznikl v první pol. 18. století, přesné datum však není známo. Jedná se o prostou obdélníkovou stavbu, zvýrazněnou pouze balkónem v průčelí. Architektonickým doplňkem zámku je v parku umístěná kaple sv. Anny, přestavěná v l. 1705 - 1707 J. Santinim. Po zrušení kláštera koupil zámek v r. 1820 August Ledebour-Wicheln, jehož v r. 1823 vystřídal ve vlastnictví Johann Somsich a toho pak v r. 1828 Mytyáš Friedrich Riese-Stallburg. V r. 1909 pak zámek koupil továrník Emil Gerstel a ten zde pobýval až do své emigrace v r. 1938. Zámek pak zabral nacistický předák K. H. Frank. Po osvobození se zámek stal majetkem státu a byl upraven jako domov důchodců..

Jiří na Pražském Hradě až do jeho zrušení za Josefa II. Benediktinky zde na přelomu 17. a 18. století vybudovaly tzv. horní barokní zámek Během let 1705-1707 nechala abatyše svatojiřského kláštera, Františka Helena Pieroni de Galliano, vybudovat v blízkosti zámku kapli sv. Anny. Návrh svěřila mladému nadanému umělci Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi, který zde poprvé uplatnil svou koncepci rozvinuté paprsčité centrály. Po zrušení kláštera koupil panství se zámkem roku 1820 August Ledebour-Wicheln, jehož v roce 1823 vystřídal ve vlastnictví Johann Somsich. Roku 1828 zakoupil panství se zámkem Matyáš Friedrich Riese-Stallburg, jenž po sobě zanechal tzv. dolní zámek. Na začátku 20. století získal oba zámky v Panenských Břežanech židovský podnikatel v cukrovarnickém průmyslu Ferdinand Bloch-Bauer. Jeho manželka Adele Bloch-Bauerová se stala snad nejslavnějším modelem secesního malíře Gustava Klimta, do dějin vstoupila coby „Dáma ve zlatém“. Zatímco dolní zámek Ferdinand Bloch-Bauer udržel i po roce 1918, horní zámek se na konci 20. let 20. století ocitl v rukou Friedricha Gerstela, výrobce nábytku s židovskými kořeny, který zde pobýval až do své emigrace. Krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl horní zámek arizován. Usadili se v něm státní tajemník a později státní ministr pro protektorát Karl Hermann Frank. Po druhé světové válce se se zámek stal majetkem státu a byl upraven jako domov důchodců. Roku 2012 získalo horní zámek Oblastní muzeum Praha-východ, příspěvková organizace Středočeského kraje. Po jeho rozsáhlé rekonstrukci zde vznikl Památník národního útlaku a odboje Panenské Břežany s moderní interaktivní expozicí „Zločin a trest“..

Denně usínaly klarisky s obavami, co přinese zítřek. Jednoho jarního jitra roku 1782 sešly se sestry jako obyčejně na ranní pobožnost. Všechny již klečely na svých místech, jen představená kláštera chyběla. Čas určený ke mši dávno minul. V sakristii kněz marně čekal na příchod převorky, která jindy bývala na mši první. Odebrali se tedy všichni do komůrky představená a tam ji nalezli na loži spící se sepjatýma rukama. Marně ji budili, ona však neotvírala oči. Teprve večer se sama probudila. Potom vyprávěla, co se jí ve snu zdálo. Dlouho nemohla starostí o další osud kláštera usnout. Prosila o pomoc všechny svaté. Když pohlédla ke dveřím, uviděla tam stát svatou Kláru, zakladatelku řádu. Vztáhla k ní ruce a prosila, aby řeholnice nebyly vyhnány ze svého domova. Svatá Klára k převorce přistoupila, vzala ji za ruku a vedla ven. Procházely vesnicemi a nahlížely do příbytků lidí. Viděly pracující ženy, matky starající se o děti, ženy opatrující nemocné, posluhující starcům i pomáhající sirotkům. Když se vrátily do kláštera, řekla svatá Klára matce představené:

„Ženy mohou vždy působit dobro a přitom nemusí být ani v klášteře. Zítra je váš poslední den. Pozítří přijde císařský komisař a vypoví vás. Všechno vaše jmění připadne státu, leč o to nedbejte! Přeji si jen, abys zachránila z klášterního pokladu můj prsten, který nesmí padnout do rukou nevěřících lidí. Chci, aby zůstal zde, v kraji, kde jste pod mou ochranou tak dlouho působily pro blaho a potěšení lidu. Proto zítra prsten vezmeš a pospíšíš s ním na Vodolku. Tam bude uložen v makovici věže vodolského kostela, odkud je vidět až do Prahy, kde dlí vaše sestry a kde bydlívala má přítelkyně blahoslavená Anežka Přemyslovna. Snad bude prsten rozsévat svou zázračnou moc po tomto požehnaném kraji. Obrať se na vodolského faráře, ten zařídí další!“

Po těch slovech svatá Klára zmizela. Představená všechno, co se jí ve snu zdálo, do písmene splnila. A tak se prsten dostal do makovice kostela sv. Klimenta v Odolena Vodě, kde je uschován v malé stříbrné krabičce – zabalen do pergamenu, na němž je napsáno, že kdysi patřil svaté Kláře – dodnes.