kostel sv. Anežky České

Provedením stavby byl pověřen ruský architekt Nikolaj Paškovskij. Jedná se o vysoce kvalitní stavbu meziválečného období. Spojuje stylové prvky konstruktivismu a tradičních sakrálních staveb. Kostel je neorientovaná trojlodní stavba s věží v průčelí. Obdélný presbytář lemují na levé straně sakristie. Průčelí věže vysoké 28 m je otevřeno širokým vstupem s prosklenými dveřmi. K nim vede v celé šíři vstupu jednoramenné vnější schodiště se zděným zábradlím. Věž má na nečleněné spodní části v ose vstupu konzolu pro neuskutečněnou plastiku sv. Anežky. Horní část věže se zvony je otevřena dvojicemi širokých oken se žaluziemi. Zakončena je na zděném omítaném nástavci prostým, 3,5 m vysokým latinským křížem. Loď je obdélná na nárožích u věže členěna výraznými horizontálními prvky říms. Okna bočních lodí jsou úzká, vysoká, zakončena půlkruhově, s pravoúhlou šambránou. V závěrové části u presbytáře jsou mírně předstupující sakristie a kaple. Okna sakristie a kaple jsou zakončena půlkruhově. Na přechodu lodi a presbytáře nad střechou vystupuje sanktusník zakončený křížem. Interiér kostela je tvořen převýšenou střední lodí. Do ní se otvírá prostor presbytáře a nižších bočních lodí. Na protější straně je pak prostor varhanní kruchty. Boční lodi jsou s hlavní spojeny širokými arkádami, které nesou úzké hranolové pilíře. Strop v hlavní lodi je členěn čtvercovými kazetovými poli, v bočních lodích je hladký. Presbytář s triumfálním obloukem má rovněž kazetový strop s drobnějšími čtvercovými poli. Okna mají vitrážové výplně. Boční loď pod kruchtou ukončuje křestní kaple s obrazem Madony, sv. Františka a apoštola Jana Evangelisty. Na straně k presbytáři uzavírá pravou boční loď oltář P. Marie, levou oltář Blahoslavenství s postavou Krista. Autorkou je sochařka Karla Vobišová. Na stěnách bočních lodí je umístěna křížová cesta od sochaře Karla Stádníka. V suterénu kostela je malý divadelní sál pro 100 osob, katolická knihovna a klubovna skautů. Součástí urbanistického řešení kostela je jeho předpolí, pozemky, na nichž se nachází tzv. národní hřbitov. Mezi dvěma kovovými vlajkovými stožáry jsou umístěny čtyři hroby s kamennými deskami se jmény padlých ve světové válce. Pietní místo je doplněno mobilními nádobami na řecký oheň a květináči. Historicky i urbanisticky významné pietní místo současného Národního hřbitova je spjato s oběma světovými válkami. Kostel je památkově chráněn od 7. 3. 2011..

V roce 1955 se sice vrátil do Prahy, nadále se však striktně vyhýbal veřejnému životu a tudíž ani neprotestoval, když jeho jméno bylo z dějin architektury vymazáno.. Dnešnímu kostelu předcházela kaple sv. Kláry, zřízená v létě 1927 z bývalé kantýny, zakoupené ministrem pošt a telegrafů JUDr. Františkem Noskem. Dne 13. 4. 1930 byl ministrem Noskem a velmistrem řádu křižovníků s červenou hvězdou Josefem Vlasákem na Spořilově ustaven spolek "Dílo blahoslavené Anežky" pro postavení katolického chrámu, který zahájil peněžní sbírky. Pozemek daroval opět JUDr. Nosek. Vybralo se sice na 70.000 Kč, původní projekt však byl příliš drahý a tudíž nerealizovatelný. Nový spolek byl založen 3.12.1933, zaštítil jej P. Urban, ohledně zasvěcení budoucího chrámu musel pražský primas kardinál Karel Kašpar orodovat až u římské kurie, jelikož Anežka Česká dosud nebyla svatořečena a blahoslaveným se kostely nezasvěcovaly. Vlastní stavba proběhla nesmírně rychle, za pouhých 7 měsíců. 28.10.1934 vysvětil pražský arcibiskup kardinál Kašpar základní kámen, 11.1.1935 bylo vydáno stavební povolení, 21.3. zahájila spořilovská stavební firma Vojtěcha Pospíšila, jež vyhrála výběrové řízení, výkop základů (stavitel Pospíšil byl bez vyznání, aby se vyhnul kontroverzím, navrátil se zpět do lůna římskokatolické církve), v dubnu byly zděny pilíře, 15.8. byla vztyčena glajcha, 14.10. instalován hlavní oltář, 25.10. na věž vyzdviženy tři zvony (všechny zrekvírovány za 2. světové války a dosud nenahrazeny) a 27.10.1935 byl za bouřlivého počasí nový kostel vysvěcen kanovníkem Kulačem..