letohrádek z roku 1888 v horní části zahrady
© Milan Caha 08/2023
Zahrada je uváděna počátkem 15. století, náležela dle dochované smlouvy z roku 1413 vyšehradskému rychtáři Rachelovi. Dle Popelky Bilianové zde už dříve býval tzv. Šabatec, místo, ve kterém přespávali mimopražští židovští kupci, kteří museli nocovat před hradbami. Bilianová sem také umísťuje jeden z prvních pražských špitálů, určených pro Židy. Počátkem 19. století zde byl otevřen hostinec, který se stal vyhledávaným výletním cílem Pražanů. V druhé půlce 19. století si Přemyslovku oblíbil Jan Neruda, který tu v roce 1875 zorganizoval velkolepou zahradní slavnost pro hosty z kruhů spisovatelských, žurnalistických a uměleckých. Areál prý pojal až šest tisíc návštěvníků. V osmdesátých letech 19. století se majitelem zahrady stal předseda Pražské paroplavební společnosti Jaroslav Procházka. Z jeho iniciativy vyrostl v roce 1888 na místě původního vyhlídkového altánu malebný letohrádek s cimbuřím, podobný nedaleké vile Bělce. Koncem 19. století v jednom ze tří budov, které v areálu stály, vznikla Vyšehradská republika. Republika měla svoji radu, v jejímž čele stál prezident, místoprezident, pokladní, generální prokurátor, tribunus plebis a domácí správce. Kromě sousedského setkávání vydávala časopis, pořádala přednášky, výlety; pod Republikou vznikl šachový kroužek, tamburašský sbor, prostory se půjčovaly vyšehradskému sokolskému cvičitelskému sboru a výboru jednoty. Nájem v Přemyslovce byl republikánům koncem roku 1900 vypovězen, přestěhovali se do zahradního pavilonu U Böhmů. Koncem 19. století byla zahrada jedním z míst, které byly vytipovány pro zamýšlenou zoologickou zahradu. Zahrada téměř zanikla v důsledku bouřlivé výstavby činžovních domů na přelomu 19. a 20. století. Tehdy se z někdejší pěšiny zakončené můstkem přes Botič se stala regulérní dlážděná ulice, zvaná dodnes Přemyslova. Z původní rozsáhlé zahrady zůstalo pouze torzo, přístupné z Přemyslovy ulice, ve kterém stojí letohrádek z roku 1888, využívaný k bydlení.
