© Milan Caha 03/2009
Na území dnešních Vinohrad působila na konci 19. století (většinou v provizorních objektech či hostinských sálech) řada divadelních společností. Když se Královské Vinohrady staly samostatným městem, vznikla myšlenka postavit zde stálou kamennou divadelní scénu. Jako nejvhodnější místo byl zvolen prostor na severní straně dnešního náměstí Míru, aby budova vytvořila vedle kostela sv. Ludmily a Národního domu jeho třetí dominantu. Pozemek bývalé zahrady Eichmanky věnovala Vinohradská záložna a v roce 1902 byla na stavbu vypsána architektonická soutěž. Zvítězil Alois Jan Čenský (mimo jiné též autor secesního Národního domu na Smíchově) s projektem novorenesanční budovy, který ještě před zahájením realizace změnil na stavbu secesní. Stavba proběhla v letech 1905–1907. Autorem sochařské dominanty průčelí, alegorie Statečnosti s mečem a Pravdy se zrcadlem v ruce byl Milan Havlíček. Byly vysoké 7 m a každá vážila 18 tun. Dnes jsou na jejich místě kopie z roku 1996. Sochařskou výzdobu druhého patra průčelí vytvořil Bohumil Kafka: tvoří ji alegorie Tragédie, Baletu, Opery a Komedie. O sochařskou výzdobu interiéru se zasloužili Antonín Popp a Antonín Mára. V divadle byla angažována řada významných osobností – např. Jaroslav Vojta, František Smolík, František Kovářík a další. V letech 1941–42 bylo divadlo uzavřeno. 14. února 1945 byla budova poškozena při spojeneckém leteckém náletu. V padesátých a v počátku 60. let 20. století zde sídlilo Divadlo československé armády.
