
Nynější obec Brázdim se skládá ze tří historických částí. Původní Brázdim tvořila dnešní osada Veliký Brázdim. Kilometr jižně od ní leží Starý Brázdim, původně Brázdimec nebo Malý Brázdim, v jehož západním sousedství se nachází Nový Brázdim, vzniklý až během raabizace r. 1777. Je ironií, že Veliký Brázdim je navzdory svému názvu ze všech tří částí obce dnes nejmenší, má jen něco přes 50 stálých obyvatel.
Veliký Brázdim leží na vedlejší silnici spojující obec Sluhy s Brandýsem nad Labem. Neprochází jím železniční trať ani žádná turisticky značená trasa.
1388 je poprvé doložena existence zdejší tvrze. Po r. 1407 byl jejím majitelem Albrecht Kamaréř, který však r. 1420 po vypuknutí husitských bouří uprchl z Prahy. Jeho majetek zabralo Nové Město pražské a r. 1440 ho prodalo staroměstskému měšťanovi Antonišovi od Oslů (v dnešní Melantrichově ulici). V 15. a 16. století se pak majitelé velmi často střídali, jen Brázdimští ze Svémyslic, kteří vlastnili ves s tvrzí v letech 1501-1536, tu sídlili delší dobu. Nakonec majetek získal Jan Rudolf Trčka z Lípy, který ho r. 1610 přenechal císaři Rudolfu II. a ten ho připojil ke svému brandýskému panství. Z té doby se zachoval jediný popis brázdimské tvrze. Byla to patrová kamenná stavba obehnaná příkopem, přes nějž vedl padací most. Již tehdy však šlo o stavbu značně zanedbanou a chudě vybavenou, s polámanými dřevěnými pavlačemi. Ale byla to budova velmi pevná se zasklenými okny. Zkázu vsi i tvrzi přinesla třicetiletá válka, zejména vpády Sasů a Švédů. Po jejich řádění z tvrze zbylo jen přízemí a sklepy, ale šlo o zbytky tak masivní, že r. 1777 mohly být upraveny na císařský hřebčín a konírny. Bylo to však velmi nakrátko. Při rozprodej pozemků v rámci raabizace byla císařská zařízení zrušena a na někdejším tvrzišti byla postavena hospodářská usedlost č. p. 7. Dnes toto popisné číslo nese obytný dům. I od vrat je viditelný šedivě omítnutý kamenný opěrák u zdi a majitel případným zájemcům potvrzuje, že údajně jde o jediný dochovaný stavební prvek někdejší středověké tvrze.