Brázdim

1388 je poprvé doložena existence zdejší tvrze. Po r. 1407 byl jejím majitelem Albrecht Kamaréř, který však r. 1420 po vypuknutí husitských bouří uprchl z Prahy. Jeho majetek zabralo Nové Město pražské a r. 1440 ho prodalo staroměstskému měšťanovi Antonišovi od Oslů (v dnešní Melantrichově ulici). V 15. a 16. století se pak majitelé velmi často střídali, jen Brázdimští ze Svémyslic, kteří vlastnili ves s tvrzí v letech 1501-1536, tu sídlili delší dobu. Nakonec majetek získal Jan Rudolf Trčka z Lípy, který ho r. 1610 přenechal císaři Rudolfu II. a ten ho připojil ke svému brandýskému panství. Z té doby se zachoval jediný popis brázdimské tvrze. Byla to patrová kamenná stavba obehnaná příkopem, přes nějž vedl padací most. Již tehdy však šlo o stavbu značně zanedbanou a chudě vybavenou, s polámanými dřevěnými pavlačemi. Ale byla to budova velmi pevná se zasklenými okny. Zkázu vsi i tvrzi přinesla třicetiletá válka, zejména vpády Sasů a Švédů. Po jejich řádění z tvrze zbylo jen přízemí a sklepy, ale šlo o zbytky tak masivní, že r. 1777 mohly být upraveny na císařský hřebčín a konírny. Bylo to však velmi nakrátko. Při rozprodej pozemků v rámci raabizace byla císařská zařízení zrušena a na někdejším tvrzišti byla postavena hospodářská usedlost č. p. 7. Dnes toto popisné číslo nese obytný dům. I od vrat je viditelný šedivě omítnutý kamenný opěrák u zdi a majitel případným zájemcům potvrzuje, že údajně jde o jediný dochovaný stavební prvek někdejší středověké tvrze.