letohrádek Hvězda

Tvar jeho jest hvězda o šesti špicích, jako bychom dva rovnostranné trojúhelníky tak na sebe položili, aby do šesti úhlů ležely. Na tomto podvalí na kraji výšiny k západu spadající postaveno jest prosté stavení a přikryto jest střechou končitou, nad níž se dvoje lucerny a báně vypínávaly. Zvenčí jest všechno prosťounké a jednoduché. Dva vchody jsou tu, jeden do podzemí, druhý do přízemí; u tohoto jest předsíňka velice skrovná s pyšným přece nápisem, že r. 1828 od c.k. dvorského úřadu stavebního postavena. Není-li zevnějšek takový, aby pozornosť příchozího vábil, tím zajímavější jest vnitřek jak rozdělením svým, tak i uměleckým okrášlením. Jak již řečeno, jest stavení na kraji návrší a do něho stavěno, tak že nejspodnější jeho čásť ( podzemí), když se proti němu jde po boku návrší, jako přízemí se objevuje. Čásť tato, kteráž bezpochyby za kuchyni a komory určena byla, má uprostřed malé okrouhlé místo s okrouhlou chodbou kolem něho a pět komůrek ve špicích. Nad tím postavena jsou troje patra, totiž přízemí, první a druhé poschodí. Přízemí rozděleno tak, že jest v každé špici místnosť do kosočtverce založená, tak že rohy ostré jsou usečeny. Pět jich jest světnicemi, v šesté jsou schody zvláštního způsobu, neboť široké (pohodlné) a pro pány určené schody obkličují malý šnek, po němž služebníci chodívali. Tyto rohaté světnice obkličují sedmý pokoj prostřední, jenž by měl také tvar šestihranný, ale na místě každého úhlu jest obdélná čtverhranná chodba, která běží mezi dvě a dvě špice a u zdi venkovské u okna se končí. Podobá se tedy místnosť tato zase hvězdě, jen že špice jsou obdélníky. Tam, kde jsou rovné zdi prostřední místnosti, nacházejí se polookrouhlé výklenky, prvotně k umístění soch udělané. Tato prostřední místnosť jest báňovitě klenutá a dostává světla svého jen skrze dotčené chodby, kdežto světnice ve špicích na venkovských zdech všech (12) oknem, a na vnitřních (6) dveřmi opatřeny jsou. Toto přízemí neb první patro lze pokládati za čásť hlavní, a to také proto, že jediné ze všech jest umělecky vyzdobeno na klenutích svých. Zdi jsou holé. Druhé patro nebo první poschodí od strany Pražské jest docela tak rozděleno jako předešlé, ale stropy jsou holé jako stěny a i když se kolikeré obílení otluče, není nikde známky po malbách. Rozdílné od něho ¨jest třetí nebo nejvyšší patro, které nebylo rozděleno, nýbrž jedinou síň obsahovalo; byl to obyčejný u takových stavení mazhaus. Podlaha vydlážděna jest polévanými dlaždičkami různých barev, kteréž zase do hvězdy sestaveny jsou. Také stěna jsou tu holé, ale bývaly pokryty malovanými plátny. Jak již řečeno, jest přízemí nebo první patro hlavní, ale také nejkrásnější částí všeho zámečku, což platí o uměleckém vyzdobení horní části. I báně, i klenutí světnic, i válcovité klenutí chodeb jsou pokryty ozdobným štukovým dílem. Tot zajímavé je proto, že se umělci podařilo pole pěkně a různotvárně rozděliti, tak že není v jedné světnici takové jako v druhé, a střídání umělecky provedených částí mile oku lahodí. Poznává se na nich umělecká ruka, která je zlehka z měkkého štuku a ne příliš vypouklé vypracovala. Zdali měly býti barveny nebo se od barevné plochy odrážeti, nelze dnes rozhodnouti, poněvadž se známky po barvách nenašly. Jako všichni vlaští umělci, tak i tito násleujíce vzorů římských, nedlouho před tím objevených, vypodobnili tu rozmanité výjevy z dějin římských, mythologie řecké, z říše živočichův, jakož i mnohé symbolické neb ornamentální předměty. Výjevy z římských dějin opakují se zde ty, kteréž vídáme i jinde; Horatius Cocles, Mucius Scaevola a jiné výjevy z římských dějin tu nescházejí. Jsou vyobrazeni na báni, jejíž prostředek obsahuje vynesení Anchisovo z hořící Troje. Dlouho se věřilo v domněnku jezovity Tannera (vyslovenou v historii rodu Štrernberského), že postavil Hvězdu Jiřík Poděbradský na památku Kunky zeŠternberka, první své manželky ( † r. 1448). Bajka tato věřena proto, poněvadž byla Hvězda zavřena, nikdo se do vnitřku jejího dostati a proto se také z vlastního vidění přesvědčiti nemohl, ze které doby stavení toto pochází. Teprve od r. 1866 znenáhla se objevovala pravda, že Hvězda povstala v 16. století a zakladatelem jejím že jest arcikníže Ferdinand o němž jsme již na str. 36 tohoto dílu mluvili. Patrná u tohoto jakož i jiných „lusthauzův“ této doby byla snaha, míti příbytek od hluku světského vzdálený. Arcikníže znám jest nejen jakožto milovník památek uměleckých, nýbrž i jako pán u Pražanů velice oblíbený a jako pán „ve všech věcech pracovitý, ke všemu schopný a snažný, jako jeden z velikých pánův může býti“. Roku 1555 maje úmysl založiti si letní sídlo u Prahy, svou rukou plán jeho vyrýsoval a dne 27. Června t.r., také sepsati dal verše, které na stavení umístěny býti měly. Navrženy mu následující dvoje latinské a dvoje německé: „Cum lustra viderat tercentum setas A Jesu nobis salute nato, S o l a m e f i n x i t fundato lapide primo F e r d i n a n d i archiducis diva Minerva m a n u s.“

Také jiné verše tu měly býti psány, totiž: „Me ut vides, finxit posuitque dextera sacra Fernandi. Regis romanorum filii.“. ( Jak mě vidíš, vymyslila mě a postavila pravice posvátná Fernanda, syna krále římského.)

Také německé verše navrženy dvoje, totiž: „ Auf diesem ort, wie mancher sicht, Bey menschen zeiten ist gwesen nicht, Es hat sicht aber seltzam gwendt, Abgmessen, gmacht und circulirt , Darzu mit erstem stain fundirt Von einem Fűrsten lobeleich, Ferdinand, erzhertzog von Oesterreich“. Bescheben im 1555 jahr den 27. Juni. (Na místě tomto, jak mnohý spatřuje, za lidské paměti nic nebývalo, ale divně se to proměnilo z ničeho. Zlatá hvězda slove, jsouc vyměřena, vyrýsována, zřízena a základním kamenem založena od ctnostného knížete, Ferdinanda, arciknížete Rakouského. Stalo se r.1555 dne 27.června). „Im tausendfünfhunderten zwar Und fünfundfünfzigsten jahr, Den siben und zwanzigsten tag Des Juni sommbr monat Hat disen stain legt und fundirt, Das werk erdacht und circulirt Mit seiner tayren rechten hant Von Oesterreich erzherzog Ferdinand.“

(Roku 155 27.dne letního měsíce června kámen základní položil, vymysliv a vyrýsovav dílo toto drahocennou svou pravicí, arcikníže Ferdinand Rakouský.)

Konečně předložen arciknížeti i nápis v mluvě nevázané, asi obsahu, že téhož roku a dne jako svrchu psáno, arcikníže Ferdinand, plnomocný místodržitel svého otce, římského, uherského a českého krále, dílo toto sám vymyslil, svou rukou vyměřil a vyrýsoval, kámen základní položil a nové stavení Zlatou hvězdou nazval. Ale ani jediný z nápisův na stavení to nepřišel. Když se stavení to zakládalo, museli všickni jeho dvořané kopati a pomáhati. Zároveň založena při Hvězdě i nová obora, což oboje r.1557 dokončeno. Krátký čas před tím zastavena jest také stavba letního sídla, skrze Ferdinanda I. na Letné založeného, a proto stavitelé jeho Paolo della Stella a Giovani de Spazio jsouce bez práce přijati jsou od arciknížete, aby Hvězdu ozdobili novým štukovým dílem. Jmenuje se také třetí mistr, Ferrabosco de Lagno, který na Hvězdě pracoval. V skutku se štukové práce obou stavení i na Letné i ve Hvězdě shodují. K malbám prý nařízeni byli malíři Mat. Jahodka, Jak. Vojtěch, Polák, Perza a Jan Pervista ale poněvadž maleb ve Hvězdě není, snad ani k práci nepřišli. Střecha pokryta byla mědí a nad dvojí lucernou třpytila se pozlacená hvězda. Roku 1564 přebýval tu arcikníže Ferdinand, pokud víme, naposled, hostě tu ovdovělou kněžnu Annu Meklenburskou. Zdali vyzdobení Hvězdy potom přerušeno bylo pro odejzd jeho do Ryrolska nebo z jiné příčiny, není známo. Dne 18. května r. 1610 dal tu Rudolf II. vystrojiti hody kurfiřtovi Saskému a jiným knížatům německým, pozvav k tomu také některé české pány. Z tohoto léta znám jest nám Jan Chrystl, JMC odborník „v Nové oboře, kdež v Hvězdě slove“. Chtěl k rozkazu císařovu a k radosti arciknížat čihadlo v dotčené oboře postaviti a domnívaje se býti na gruntech jezovitských posekal něco mladistvého dříví, ale že to byly grunty poddaných, byl od nich sebrán a klisna mu vzata. Roku 1619 dne 31. října vítali tu stavové čeští nově zvoleného krále Bedřicha Falckrabě. Týž přiblíživ se téhož dne ku Praze jeda od Slaného, pozastavil se v Hvězdě a tu i poobědval. Nežli přijel, očekávali ho před oborou pěšky všichni direktoři královští, co jich v Praze pozůstalo s velikým zástupem panstva a rytířstva. Když je král spatřil, sešel z vozu a sňav klobouk s hlavy všechněm popořád pravice své podával a s nimi se vítal. Zatím učinil k němu řeč Jan z Talmberka, nejv. komorník, jazykem českým, kterouž mu zase překládal na německo Vácslav Vilém z Roupova. I dal na ni stavům hned sám odpověď, přijímaje přání jich a přízní a ochranou královskou se jim zamlouvaje. Po té panstvo a rytířstvo obrátili se ke králové, podobnou česť a zdvořilosť jí prokazujíce. Po vyřízení toho uvítání a poobědvání vsedl král na spanilého koně temně plesnivého a když se panstvo seřadilo, jelo se ke hradu Pražskému. Po bitvě Bělohorské uteklo mnoho vojákův českých do obory Hvězdy domnívajíce se, že si tu hrdla zachovají; ale lid císařský i bavorský nechtě jich živiti, pobil jich tu množství a díl jich zajal. Kníže Maximilian, vítěz Bělohorský a Bukvoj tu po bitvě přenocovali a nazejtří Pražany ku zdání města vyzvali. Když pak r. 1623 Ferdinand II. poprvé po upokojení povstání do Čech přijel, tu mu nejv. úředníci a soudcové zemští vstříc vyjeli, u obory Hvězdy ho očekávali a tu jej přivítali s uctivostí a pokorou náležitou. Když pak císař poobědval ve Hvězdě spolu s nimi, vyjel na Bílou Horu a tu si dával ukazovati všecku tu příležitosť a položení, na němž se ta nešťastná bitva zběhla. Roku 1639 dne 20.října přiblížil se ke krajině zdejší švédský general Bannér a přitáhl na Bílou horu, obory se zmocnil a ve Hvězdě se ubytoval. Do té obory, když v ní Bannér jedl, arcikníže Leopold Vilém ze dvou kusů dne 24. října stříleti dal a málem by byly tehdáž ty koule všechen prach ležení švédského nenadále zapálili. Celý týden se tu Švédové pozdrželi a vidouce, že by proti císařským nic nedokázali, hnuli se odtud k Berounu. Krajina okolo Prahy tehda nemilosrdně puštěna a pálena. Dne 31. října ráno jel do Hvězdy arcikníže Leopold Vilém a tam, kterak v ní Bannér hospodařil, všechno shlížel. Za Ferdinanda III. prý Hvězda opravována a Leopold I. dal prý tu vymalovati některé malby malířem pražským Fil. Mazancem. Za téhož císaře po dlouhém suchu nastala v oboře taková nouze o píci, že se zvěř do jiných obor převésti musela. Císař Karel VI. kdykoliv přijel do Prahy, rád meškával v oboře a zámečku zdejším, který ještě tehda byl pěkně zařízen. Ale za dcery jeho Marie Terezie nastaly zase pro Hvězdu smutné časy. Roku 1742 řádilo tu vojsko francouzské Brogliovo, kteréž prý na záseky skácelo nejkrásnější stromoví, staleté duby ještě z dob zakládání obory pocházející a všechnu zvěř pohubilo. Roku 1744 a 1757 přišli sem Prusové s králem Bedřichem, jenž často prodléval v oboře a odtud se díval, kterak vojsko jeho střílelo na Prahu statečně se hájící a klénot její, kostel sv. Víta. Dosud ukazuje se v oboře kamenná lavice, na níž král pruský sedával, což zvěčněno jest několika planými verši v jazyku německém. Marie Terezie obrátila spustlou oboru na bažantnici, z čehož však brzo zase sešlo, neboť Josef II. udělal z Hvězdy prachárnu. Skorem století byla Hvězda pro národ český a obecenstvo umění milovné báchorkou jako nějaký zakletý zámek, o které se mnoho povídalo, ale kteréž nikdo vysvětliti nemohl, neboť vojenská správa sem nikomu nedovolila. Tu nenadále r. 1866 báchorka se vysvětlovala. Vojsko vzavši prach opustilo Hvězdu a nikomu nepřekáženo podívati se do ní. Rozliční badatelé a lidé umění milovní přišli sem, vykreslili co tu viděli a dělali si otisky v sádře. Tu se mnohým rozbřesklo a co bylo nyní pouhou pověstí, proměňovalo se v jistou pravdu a poznání, kdy asi stavení to povstalo. Tehda také Alexander svob. p. Helfert Hvězdu navštívil a o její umělecké ceně se přesvědčil. Zájem pro Hvězdu rostl, ale radosť netrvala dlouho. Po učiněném míru obsadilo ji vojsko a stala se zase prachárnou. Od c.k. centrální kommisse a svob. p. Helferta činěny mnohé pokusy, aby byla prachárna odčiněna; dopisováno o to Dr. Klaudymu, purkmistru Pražskému, generálnímu komandu v Praze, místodržitelství, ministru války, ministru vnitra, ano i žádáno u předsedy ministerstva. Ale ačkoliv se v tu dobu často přiházelo, že prachárny se vzňaly a do povětří vyletěly, a ačkoli na nebezpečí Hvězdy pro Prahu a celé okolí ukazováno, trvalo přece dlouho, než se povolilo. Po mnohém „tlučení“ přece bylo otevřeno a od říšského ministerstva války dán r. 1874 na podzim rozkaz gen. komandu, aby byl !císařský letohrádek Hvězda ihned úplně vyklizen a c.k. zámeckému hejtmanství odevzdán“..