Mohutná raně barokní budova s nejdelším průčelím v Praze. Součástí paláce jsou dva dvory a rozlehlá zahrada navazující na sallu terrenu. 10. března 1948 byl z okna svého zdejšího bytu vyhozen Jan Masaryk. V místě dnešního parkoviště stála drobná kaple sv. Matouše dle návrhu F.M.Kaňky z let 1727-32.
Dominanta Loretánského náměstí, od rekonstrukce v letech 1928-34 sídlo ministerstva zahraničních věcí. Mohutná raně barokní budova se pyšní nejdelším pražským průčelím - 150 metrů je členěno třiceti polosloupy. Palác za svými zdy skrývá dva dvory a také rozlehlou zahradu navazující na sallu terrenu v severním průčelí . Dne 10. března 1948 byl z okna svého zdejšího bytu vyhozen Jan Masaryk. V jižní části dnešního parkoviště stála do r. 1797 drobná kaple sv. Matouše dle návrhu F.M.Kaňky z let 1727-32, zdobená mimo jiné díly M.Brauna.
Mass, Turyna Petr, 1.2. 2004
historie
Humprecht Černín z Chudenic započal stavbu v roce 1669 podle návrhu vlašského architekta Francesca Carattiho, ten však 1677 zemřel. Na dokončení se podílelo několikero architektů. Např. v rozemzí let 1718-20 to byl F.M.Kaňka - jeho plán palác luxusně ozdobil díly předních umělců, za všechny M.Brauna. Válečnou vřavou byl poničen v letech 1743 (Francouzi) a 1757 (pruské bombardování). Obdnovy se ujal arch. A. Lurago. Pod stát přešel značně schátralý objekt r. 1851, následně v něm byly necitlivě zřízeny kasárny.
Mass, Turyna Petr, 1.2. 2004
pověsti
Černínové z Chudenic - O střevíčcích z chlebové kůrky
Před mnoha a mnoha lety žila v Černínském paláci krásná a pyšná hraběnka. Nejšťastnější byla, když se mohla ukázat na plese v nádherných šatech a ve střevíčcích posázených perlami či brilianty a když se za ní všichni otáčeli v tichém obdivu nad její krásou i bohatstvím. V paláci se střídal ples za plesem, a na každém z nich se hraběnka objevila vždy v jiných šatech a v nových střevíčcích: vymýšlela si šaty z orientálního hedvábí i čelenky posázené drahokamy, od cizích kupců kupovala látky jemné jako obláček a lehounké jako chmýří pampelišky, a od rána do večera nemyslila na nic jiného, než jak by zase překvapila urozené dámy a kavalíry novou nádherou. A protože si vždycky přála mít na sobě jen to, co by žádná jiná neměla, napadlo jí jednoho dne, že si dá udělat střevíčky z chlebové kůrky anebo střídky. Zavolala si pekaře i ševce a přikázala jim, aby jí vyrobili střevíčky…
číst dále
Bok, Václava Cibula, Pražské pověsti, Praha 1972, 25.10. 2004