© Petr Turyna 01/2006
Dennodenně medializované interiéry paláce se skrývají za devadesátimetrovým (mírně zalomeným) průčelím, jenž je zakončené masivním štítem. Štuky jeho tympanonu nesou znak Českého království, pod kterým zlatě svítí latinským nápisem Blaho státu budiž nejvyšším zákonem. Severní fasáda nese také pamětní desku s nápisem poukazujícím na ustavení republiky, které zde 14.11. 1918 proběhlo.
Původní Roupovský dům Jana z Roupova vystavěný na městišti tří starších stavení zakoupila hraběnka Markéta Anna Thunová roku 1650. V letech 1662 a 94 přechází do majetku Thunů další dva objekty v sousedství – může tak započít velkolepá a od základů důkladná přestavba. Během ní vznikla i hlavní prostora – dnes hlavní jednací sál Poslanecké sněmovny. ...Divadlo zde však bylo zřízeno již dříve – od r. 1779 jej provozovala společnost Pascala Bondiniho. Navštěvováno bylo prý i samotným Josefem II. Roku 1794 však díky hercům vyhořelo a pro Thuny (v tu dobu sídlící ve Vídni) tak palác pozbyl na významu. R. 1801 jej hraběnka Anna Marie Thunová prodává českým stavům, načež proběhla klasicistní přestavba pro potřeby Zemského sněmu. Dnešní podoba jednacího sálu pochází až z přestavby z r. 1861. Roku 1903 byl Thunovský palác propojen s vedle stojícím Smiřickým – ten v tu dobu slouží pro potřeby Parlamentu taktéž. 14. listopadu 1918 zde byla na prvním zasedání Národního shromáždění vyhlášena Československá republika a Tomáš G. Masaryk zvolen prezidentem. Dále zde zasedal Senát, protože Poslanecká sněmovna v té době zasedala na druhém břehu Vltavy v Rudolfinu. Koncem třicátých let (1936-40) proběhla další přestavba pro potřeby Národního shromáždění, v letech padesátých a šedesátých zde sídlí různé instituce, ministerstva apod. Zatím poslední úprava po vzniku samostatného Česka, dnes zde opět zasedá Poslanecká sněmovna Parlamentu.
