
Adresa budovy: Masarykovo nábřeží 224/32, Praha1. Přímo před budovou je zastávka tramvaje Národní divadlo. Přízemí, první a druhé patro jsou veřejně přístupné od pondělí do soboty. V přízemí budovy se nachází veřejně přístupná kavárna Cafe Goethe a kanceláře německé akademické služby DAAD. V prvním patře lze navštívit německou knihovnu, dětský koutek a výstavní prostor. Ve druhém patře pak sál pro kulturní akce a reprezentativní foyer s výhledem na Prahu.
Na fasádě jsou to např. maskaróny Herma (posla bohů a patrona obchodníků) či Ceres, bohyně úrody. Na střeše jsou tři bronzové sochy v nadživotní velikosti, od Ladislava Šalouna (1870-1946). Vlevo je to „stará žhářka“: žena s obnaženými prsy a pochodní v ruce, jíž se snaží dům zapálit. Vpravo pak strážný anděl, který budovu chrání. Nad nimi, mezi výraznými komíny je socha Fénixe vstávajícího z popela. V interiéru jsou dochovány původní mramorové podlahy či řada kovových ozdobných prvků. Perličkou je sklepní sauna s dochovaným vybavením z doby NDR, včetně vitráží s kresbami saského ilustrátora Heinricha Zille (1858-1929) a dobové reprodukce kresby slavného východoněmeckého grafika a malíře Jürgena Wittdorfa (1932-2018)..
Tato instituce vznikla v roce 1872 a sloužila jako pojišťovna pojišťoven. Budou navrhl tehdy velmi populární (a dnes téměř zapomenutý) architekt Jiří Stibral (1895—1939), postavila ji firma stavitele Františka Schlaffera. Do nového sídla se banka stěhovala ze svého prvého sídla na Václavském náměstí v roce 1907 a sídlila zde až do znárodnění v roce 1945. V letech 1945-1948 užívalo budovu Bulharské velvyslanectví a v letech 1949-1990 velvyslanectví Německé demokratické republiky. Po sjednocení Německa se do budovy nastěhoval Goethe-Institut, který ji využívá dodnes..