Husův sbor na Vinohradech

Součástí komplexu je i kolumbárium, které vzniklo v roce 1938 přestavbou z divadelního sálu podle návrhu arch. Jiřího Jakuba. V roce 1947 k němu bylo přistavěno druhé patro. Pětipatrový obytný dvojdům s kancelářemi farního úřadu a nájemními byty má ve stylu funkcionalismu hladká průčelí, vodorovně koncipovaná okna, prosklené plochy schodišť a rovnou střechu. Nejvýraznějším prvkem celého komplexu je 34,5 m vysoká šestipatrová věž zbudovaná v konstruktivistickém slohu. Původně byla zamýšlena jako zvonice, kdy v každém z posledních tří pater měl být umístěn jeden zvon. Tvoří ji čtyři nárožní pilíře bez vnitřní výplně a zděný přízemek, kde měl být umístěn památník padlým z 1. světové války. Tento záměr však nebyl pro nedostatek finančních prostředků realizován. Do poloviny věže vede vnitřkem točité litinové schodiště, další patra jsou přístupná pouze po speciálně upravených žebřících. Na vrcholu věže je umístěn 2,35 m vysoký měděný kalich, vážící 700 kg. Vnitřní umělecká výzdoba prostor kostela je dílem sochaře Jana Znoje, který vytvořil 2,60 m vysokou plastiku Ježíše Krista a reliéfy starozákonních proroků a osobností české reformace po stranách. V předsálí jsou umístěny tři sádrové reliéfy a jedna soška Jana Blahoslava od sochaře Františka Bílka. Schodiště kolumbária zdobí Poslední soud, dílo sochaře Jaroslava Horejce. V kolumbáriu je na stěně umístěna freska Cesta ke světlu, znázorňující převoz očištěných duší přes moře zapomnění, od malíře Františka Jakuba, otce architekta Jiřího Jakuba. Unikátem kostela jsou starobylé varhany od firmy bratří Riegrů z Krnova, které byly opraveny v roce 1987. Objekt byl v letech 1999-2006 rekonstruován a v roce 2011 byly do věže umístěny tři nové zvony, čímž byl dodatečně naplněn původní záměr autora projektu. Od r. 1964 je objekt Husova sboru prohlášen kulturní památkou..

Vinohradská církevní obec zakoupila v roce 1925 pro stavbu sboru parcelu v blízkosti bývalé vodárny. Ještě před tím byly vytvořeny dva ideové návrhy Husova sboru na Vinohradech architekty Hanušem Hladíkem a Tomášem Šaškem. Velmi pokrokové radě starších, vedené farářem Šimšíkem, se však žádný z návrhů nezdál pro jejich záměry vyhovující a proto zadala bez veřejné soutěže projekt stavby přímo arch. Pavlu Janákovi. Jeho první návrh vypracovaný z r. 1929 ještě nepočítal s obytným traktem a věž zvonice měla kruhový půdorys. Rada starších byla sice s návrhem spokojena, ale Státní regulační komise jej zamítla s tím, že samostatně stojící sbor by narušoval kontinuitu stávající uliční zástavby. Druhý návrh, předložený arch. Janákem v roce 1931, s připojeným činžovním domem a čtyřbokou šestipatrovou věží, byl již bez větších změn realizován. Symbolický základní kámen byl položen 26. října 1930, ale vlastní stavební práce započaly až 1. července 1932. Slavnostní vysvěcení a první bohoslužba proběhly 1. října 1933. Ze stavebního hlediska tvoří Husův sbor tři provozní jednotky: modlitebna, věž (zvonice) a obytný dům, spojené v jeden funkční celek. Pod modlitebnou, ve sníženém přízemí se nacházel divadelní sál, který byl podle návrhu arch. Jiřího Jakuba přestavěn v roce 1938 na kolumbárium. V roce 1947 k němu bylo z kapacitních důvodů přistavěno druhé patro, jehož střecha tvoří terasu, ze které se vstupuje do předsíně modlitebny.. V roce 1945 bylo v budově Husova sboru zřízeno náhradní rozhlasové studio, které ve dnech 7. - 9. května odsud vysílalo volání o pomoc Pražskému povstání. Pro rozhlasové vysílání bylo použito zařízení určené k přenosu varhanních koncertů. Tyto události připomíná pamětní deska na severní stěně stavby..