© Petr Turyna 03/2006
Díky událostem z r. 1942 jeden z nejznámějších chrámů Prahy stojí (spolu s protilehlým kostelem sv. Václava na Zderaze) z dnešního hlediska nepřirozeně vyvýšen nad okolní ulice. Opak je však pravdou. Je to právě Resslova a přilehlé ulice, které byly v r 1885 sníženy dle projektu A. Hurtova při asanaci tzv. Březské skály.
Před vchod do barokní svatyně předstupuje malinké nádvoříčko z uličních stran uzavřené zdobnou mříží, na pilířích stojí plastiky andělů od neznámého autora.
Barokní chrám původně zasvěcený sv. Karlu Boromejskému byl vystavěn v rozmezí let 1730-36 dle projektu Pavla Ignáce Bayera, J. ...K. Spannbruckera ale hlavně Kil. Ign. Dienzenhofera. Ten byl přímo spjat s přilehlým domem pro kněze ve výslužbě. Celý tento arál byl však poměrně záhy zrušen a usídlila se v něm armáda – později byl uzpůsoben i pro potřeby Českého vysokého učení. Roku 1883 byla odstraněna původní cibulovitá věžice. Církevním účelům tak mohl začít sloužit až po mnoho letech – rozhodně alespoň později, než tomu tak bylo u obdobných případů znovuotevírání zavřených kostelů. Pro své potřeby si jej v letech 1934-5 opravila Československá pravoslavná církev. Zasvěcen byl sv. Cyrilu a Metodějovi, obřad proběhl 29. září 1935. To však ještě nikdo netušil, že se chrám záhy stane jedním z nejznámějších. Nikoliv pro svojí bohatou historii, či snad nadprůměrný architektonický význam. Návštěvníky sem lákají osudy československých parašutistů, schovávali se a zemřeli zde:
nadporučík Adolf Opálka (Out Distance), rotný Jaroslav Švarc (Tin), rotmistr Josef Valčík (Silver A), četař aspirant Josef Bublík a četař Jan Hrubý (Bioskope) a nakonec asi nejznámější dvojice - rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš (Anthropoid). V návaznosti na čin posledních dvou byl kostel 18.6. 1942 po čtvrté ráno obklíčen asi osmi sty muži. Nastala závěrečná bitva. Při prvním vstupu do kostela byli němci zahnáni sprškou střel z kůru. Tam se nacházeli připravení Josef Bublík, Adolf Opálka a Jan Kubiš. Odolávali asi dvě hodiny, Otepka se otrávil a Kubiš s Bublíkem zemřeli po převozu do nemocnice. Zbylí čtyři parašutisté se zatím horečně pokoušeli dokonat své zoufalé dílo. Měli v úmyslu se z podzemního úkrytu prokopat do podzemní stoky, která pod Resslovou ulicí vede. Když prorazili plášť chrámu, zjistili, že je zle. Od stoky je dělilo téměř 10m tvrdého podloží silnice. Ale to už se němci větracím průduchem snažili za asistence hasičů kryptu vytopit. Neúspěšně. Stejně dopadl i pokus o vykouření, či spuštění jednoho vojáka úzkým otvorem ve stropě. Nepomohlo ani naléhání zrádce Karla Čurdy (ten němce svou výpovědí na stopu atentátníků přivedl, načež získal slíbenou odměnu a nadále působil ve službách okupantů jako agnet-provokatér; r. 1947 popraven); na slova „Kamarádi vzdejte se, nic se vám nestane. Mě se také nic nestalo. To jsem já Karel Čurda.“ přišla okamžitá odpověď několika výstřelů. Když se však němcům podařilo najít původní vstup do krypty (širší, po schodech), bylo již téměř rozhodnuto. Před polednem každý z parašutistů ukončil marný boj výstřelem do pravého spánku. Chrám v letech 1945-7 prošel rekonstrukcí, aby mohla být krypta zpřístupněna jako památník. Po dlouhá léta však událost připomínal nepřehlédnutelně rozstřílený větrací otvor, nad kterým byla r. 1947 umístěna bronzová pamětní deska se jmény a portrétními reliéfy od F. Bělského. Národní památník obětí heydrichiády (dnes pod jménem Národní památník hrdinů heydrichiády) byl v kryptě otevřen 29.9.1995.
