
Obec Radonice přiléhá na severovýchodě těsně k hlavnímu městu a sousedí s městskými částmi Vinoř, Satalice a Horní Počernice. Leží mezi dálnicí D10, z níž je do obce vybudován exit kolem průmyslové zóny, a silnicí II/610, která ve Vinoři vychází z hlavního města směrem na Brandýs nad Labem. Radonice se nacházejí mimo železniční síť i turisticky značené stezky. Dnes mají jako příměstská obec téměř tisíc obyvatel. Na někdejší návsi se nachází moderní budova obecního domu, která je i sídlem obecního úřadu, a ihned za ní je nenápadná slepá ulička zvaná Ke Tvrzi. Když do ní nahlédneme, místo tvrze však uvidíme pouze garáž. Uspořádání budov nad touto uličkou by mohlo naznačovat, že tu v minulosti býval hospodářský dvůr. Po tvrzi však žádná památka nezůstala.
1541, jemuž padly za oběť i zemské desky, je příčinou, že se nezachovaly žádné spisy o prvních dobách obce. V první historické zprávě z konce 14. stol. se připomínají Horní a Dolní Radonice, ves byla tedy rozdělena na dvě nevelké části pod držením různých majitelů. Radonice v té době náležely k hradu Jenštejn. Z 15. stol. pochází jediná zmínka, že si ves r. 1455 vyprosil od panovníka z odúmrti Aleš ze Šternberka. V 1. polovině 16. stol. jsou jako vrchnost doloženi bratři Jan a Zdeslav Ojířové z Očedělic a před r. 1541 také Václav Hrzán z Harasova a pak jeho synové Václav a Mikuláš. V r. 1559 Radonice koupil staroměstský měšťan Jan Had z Proseče a r. 1587 pak Jindřich Homut z Harasova, jehož rod tu hospodařil až do r. 1628. Pak se tu vystřídala ještě řada majitelů, až 20. února 1675 byly Radonice prodány Janu hraběti Czerninovi z Chudenic za 14.000 zlatých a připojeny k jeho vinořskému panství. V držení rodu Czerninů pak zůstaly až do roku 1848. Radonická tvrz pocházela až z poloviny 16. století, kdy byli jejími majiteli Hrzánové z Harasova. Tento rod byl v té době i majitelem Jenštejna. Prof. August Sedlášek však její vybudování připisuje až Janu Hadovi z Proseče, neboť první doklad o ní pochází z r. 1587. Po připojení Radonic k vinořskému panství Czerninů tvrz ztratila svou funkci a beze stopy zanikla. Dochovalo se po ní pouze místní pojmenování „Na Tvrzi“, její přesná lokalizace však není známa.