
Tzv. Tančící dům, vyhledávaná atrakce mezi zahraničními turisty, stojí na novoměstském předmostí Jiráskova mostu na nároží Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Jiráskovo náměstí je také název nejbližší tramvajové zastávky.
Tančící dům navrhl český architekt chorvatského původu Vlado Milunić (*1941 Zagreb) spolu s Frankem Owenem Gehrym, kterého k projektu přizval investor, nizozemská pojišťovna Nationale Niederlanden (později ING, dnes NN). Gehry (*1929), rodák z kanadského Toronta a potomek židovských přistěhovalců z Polska, se původně jmenoval Ephraim Owen Goldberg a jméno si změnil na radu své první manželky. Proslul oceňovanými stavbami v USA, Německu, Švýcarsku nebo Španělsku. V jádru administrativní budova má sedm nadzemních podlaží a dvě podlaží podzemní. V budově jsou kanceláře, restaurace a nově také galerie. Své pojmenování získala díky věžím, které připomínají postavy tanečníků Ginger Rogersové a Freda Astaira. Tanečníka představuje věž kamenná a jeho partnerku věž skleněná. Na nároží Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí byla od roku 1945 proluka. Dům, který tu stál, zničily bomby amerických letadel při stejném náletu jako Emauzy. Po definitivním odklizení trosek v roce 1960 se po celých třicet let za bývalého režimu dohadovalo, co zde bude. Bezvýsledně. Teprve v roce 1989 se začal zástavbou nároží zabývat rodilý Chorvat Vlado Milunić, který bydlel v sousedním domě bratrů Havlových a pro Ivana a Václava Havlovy upravoval v roce 1986 patro. V roce 1992 pozemek koupila nizozemská pojišťovna Nationale Niederlanden. Od samého počátku měl nový dům své odpůrce i zastánce. Odpůrců bylo víc. Stavba příliš dráždila svým netradičním pojetím. Dům nazývaný Pražany Tančící získal své jméno díky svým dvěma věžím. Ty byly pojmenovány Ginger a Fred po legendárním tanečním páru. Tanečníka představuje věž kamenná či spíše betonová, ladně prohnutou tanečnici věž skleněná. Na vrcholu věže symbolizující tanečníka je kupole s konstrukcí z kovových trubek potažená nerezovou síťovinou s oky o rozměrech 1x1 cm, zahalená do pomyslných vlasů. Představuje hlavu medúzy. Konstrukce byla dopravena na vrchol pomocí vrtulníku. Tančící dům byl otevřen v roce 1996 a ještě téhož roku získal prestižní ocenění amerického časopisu Time v kategorii design roku. U nás rozporuplná stavba se brzy dostala do zahraničních turistických průvodců a stala se vyhledávanou zejména mezi asijskými turisty. V současnosti už má objekt jiného vlastníka a je zčásti využíván jako galerie. Veřejnosti je také příležitostně zpřístupňován vrchol věží jako vyhlídka.