Renesanční budova kapitulního pivovaru z r. 1564, zbořena r. 1904. V jeho sousedství již od pol. 19. století fungoval pivovar nový, zvaný Libušinka. V roce 1899 jej za 140 000 zlatých odkoupilo město a ve stejném roce v něm ukončilo výrobu. Zbořen v letech 1902-1903 při regulaci vltavského nábřeží.
První zmínky o pivovarnictví na Vyšehradě pocházejí už z 12. století. Soběslav I. v jedné ze svých listin přikazuje obyvatelům vyšehradského podhradí platit kapitule desátek z vařeného piva. V té době se ale jednalo o jednotlivé právovarečné domy, spíše než o pivovar. Vyšehradská kapitula si pivovar v podhradí založila roku 1564. Popelka Biliánová jeho budovy identifikuje na vyobrazení Vyšehradu na Sadelerově prospektu Prahy z roku 1606 jako „budovu dvojité stavby těsně k sobě přiléhající“. Jeho téměř totožnou podobu zachytil rovněž perspektivní plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769. Zpočátku se kapitulnímu pivovaru dobře dařilo, ale postupně výstav klesal, protože vyšehradští bojkotovali pivo, které vyrobila neoblíbená vrchnost. Poškozen byl za třicetileté války a po jejím skončení byl obnoven na stejném místě. Zbořen byl postupně – severní budova zanikla v souvislosti s výstavbou Pražské spojovací dráhy ve třetí čtvrtině 19. století, jižní budova (dle Popelky Biliánové) v létě 1904. V té době už v sousedství starého pivovaru fungoval pivovar nový, zvaný Libušinka. Ten byl postaven pravděpodobně na konci první poloviny 19. století. V roce 1855 – již v novém pivovaru – působil Václav Veselý. V roce 1899 pivovar za 140 000 zlatých odkoupilo město a ve stejném roce v něm ukončilo výrobu. Posledním nájemcem byl Václav Vach, spoluzakladatel Společenského pivovaru pražských sládků v Braníku. Jako sládek zde působil František Hříbal, který dosáhl v posledním roce činnosti pivovaru (1899) ročního výstavu 8 460 hl piva. Pivovar byl zbořen při regulaci vltavského nábřeží v prvé dekádě 20. století.
Milan Caha, 28.11. 2024
