
Ačkoliv si můžete na dvoře sednout na zahrádku místní restaurace, fotit vás nenechají. Jen co jsem stihl párkrát zmáčknout spoušť, již jsem byl vyváděn s tím, jestli náhodou nejsem od památkářů. Otázkou je, kvůli čemu se jich tolik bojí.
Jinonický dvorec je připomínán již v roce 1088. Vystřídala se zde řada majitelů. Za třicetileté války zde byla zpuštošena tvrz. Po třicetileté válce se osada Jinonice stala zbožím Pavla Michny z Vacínova, který zde nechal zbudovat zámeček. Hospodářský dvůr vznikl až po jeho smrti. Dvorec spolu se zámečkem nechal přestavět roku 1685 Jan Adolf Schwarzenberg. Přes řadu dílčích úprav si objekt zachoval charakter raně barokního velkostatku z konce 17. stol. Klasicistní úpravy areálu proběhly roku 1815. Nad vstupním portálem lemovaným pilastry je kamenný švarcenberský pískovcový znak. Nad klenutým vjezdem uprostřed střechy je dřevěná věžička s hodinovým strojem. Na vstupním nádvoří najdeme čtvercovou pískovcovou kašnu a sluneční hodiny na středním křídle, které rozděluje rozsáhlý hospodářský dvůr na dvě části. V ohradní zdi zámečku je vestavěn patrový altán, vystupuje směrem do bývalého parku. Za ním se nachází klenutá brána.Na levé straně od vstupní brány do… číst dále
Nepřístupný, až na restauraci ve dvoře.