Místodržitelský letohrádek

V této oboře byl na nejvýše položeném místě při jejím jižním okraji vystavěn v letech 1495 – 1502 lovecký zámek. F. Vacek (Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí) předpokládá ještě starší stavbu a uvedená léta výstavby považuje již za období přestavby staršího objektu. Z původní stavby (z konce 15. století a začátku 16. století) se zachovala věž se schodištěm zakončeným sloupem, na němž je kamenná plastika lva se štítem zdobeným monogramem krále Vladislava Jagellonského. V letech 1502 – 1503 provedl vnitřní malířskou výzdobu Roman Vlach. Pravděpodobně po polovině 16. století byl původní gotický objekt přestavěn v jednopatrový renesanční zámek obdélníkového půdorysu, v němž byly od r. 1578 prováděny některé další úpravy. Při obléhání Prahy v r. 1648 se stal dočasným sídlem švédského generála A. Wittenberga, a proto nebyl nepřátelským vojskem vůbec poškozen. Časem zámek chátral, a protože se měl stát letním sídlem nejvyššího purkrabího, bylo počátkem 19. století rozhodnuto jej adaptovat. V r. 1804 byl projektem přestavby pověřen profesor pražské techniky Jiří Fischer, vlastní přestavbu provedl Jan Filip Jöndl. Vnější malířskou výzdobou byli pověřeni Matěj Lumenda a Václav Scharschan, sochařskou výzdobou Ignác Platzer a Josef Kranner. Současně byla provedena i úprava zahrady u letohrádku, u něhož bylo podle návrhu Jiřího Fischera postaveno také hospodářské stavení, na jižní straně přízemní, na severní jednopatrové. Adaptace dala fasádě tohoto objektu novogotický ráz, ale interiéry ponechala bez zásahu. Od r. 1849 byl letohrádek propůjčován místodržícím jako jejich letní sídlo, a odtud dostal i své pojmenování.