Portheimka

V místech zahrad dávného kartuziánského kláštera se v dopoledním stínu sv. Václava krčí ze Štefánkovy ulice nevýrazné západní průčelí letního sídla samotného K. I. Dienzenhofera – jednoho z hlavních strůjců barokní Prahy. Do k tomuto jménu architektonicky odpovídající barokní krásy rozkvétá teprve průčelí zahradní, otočené k jihu. Členité čelo centrálního objektu - zdobeného oblým vystouplým rizalitem s balkonem po stranách doplněným alegoriemi Dne a Noci – bylo následně rozšířeno k severu a k jihu nižšími a prostšími křídly. Jižní bylo se stavbou zmíněného chrámu později ubouráno, a tak se nám z původního tvaru letohrádku zachovalo pouze jakési torzo. Interiéru dominuje oválný sál obložený umělým mramorem završený monumentální stropní freskou od Václava Vavřince Reinera. Hrával zde např. i mladý Antonín Dvořák. Varianty svých názvů čerpá od pozdějších majitelů. V areálu byl mimo jiné zřízen závod na kartouny a jejich potisk – fabrika však vyhořela a tak dnes může Portheimka být pohodlně otočena zády k rušnému provozu a hledět do příjemného prostředí parkové úpravy náměstí 14. října.