© Petr Turyna 01/2006
V místech zahrad dávného kartuziánského kláštera se v dopoledním stínu sv. Václava krčí ze Štefánkovy ulice nevýrazné západní průčelí letního sídla samotného K. I. Dienzenhofera – jednoho z hlavních strůjců barokní Prahy. Do k tomuto jménu architektonicky odpovídající barokní krásy rozkvétá teprve průčelí zahradní, otočené k jihu. Členité čelo centrálního objektu - zdobeného oblým vystouplým rizalitem s balkonem po stranách doplněným alegoriemi Dne a Noci – bylo následně rozšířeno k severu a k jihu nižšími a prostšími křídly. Jižní bylo se stavbou zmíněného chrámu později ubouráno, a tak se nám z původního tvaru letohrádku zachovalo pouze jakési torzo. Interiéru dominuje oválný sál obložený umělým mramorem završený monumentální stropní freskou od Václava Vavřince Reinera. Hrával zde např. i mladý Antonín Dvořák.
Varianty svých názvů čerpá od pozdějších majitelů. V areálu byl mimo jiné zřízen závod na kartouny a jejich potisk – fabrika však vyhořela a tak dnes může Portheimka být pohodlně otočena zády k rušnému provozu a hledět do příjemného prostředí parkové úpravy náměstí 14. října.
Pozemky části kartouzské zahrady K.I. Dienzenhofer získal r. 1722 od Jana Václava Michny z Vacínova a již roku 1728 zde stála patrová budova podle jeho vlastního projektu. ...Po smrti architekta se rodina objekt rozhodla prodat. Tak letohrádek r. 1758 přechází pod hraběte Františka Leopolda Buqouye – ten v areálu dokonce vystavěl skleníky, zejména módní oranžérie a fíkovny. V interiéru v té době proběhly jisté rokokové úpravy. Dalším majitelem se stal holanský výrobce cikorky Ferdinand Delormé. Mnoho úspěchů se svojí kavárnou neměl. Nedobrá finanční situace vyústila v špatný stav zámečku a jeho následnou dražbu. Koupili jej Juda a Moric Porgesové z Portheimu – a založili zde továrnu na kartouny a jejich potisk. 15. června 1844 v ní proběhlo rozbíjení strojů, když dělníci neunesli příchod nových technologií. Mnohem větší zkázu však napáchal rozsáhlý požár r. 1872. Další ranou byla výstavba přilehlé novorenesanční basiliky sv. Václava, která si r. 1884 vyžádala jižní křídlo letohrádku. Dalšími uživateli byla např. Československá amatérská atletická unie před druhou sv. válkou, archiv a knihovna Spolku přátel Smíchova (pobočka Klubu za starou Prahu). R. 1963 se zde usídlil Svaz českých výtvarných umělců, na počest stavitele byla zřízena galerie „D“. Chátrající objekt byl naštěstí v devadesátých letech rekonstruován pod vedením arch. Tomáše Zetka. Novým nájemcem je Národní dům Praha.
