socha sv. Juliány z Nikomédie

Podle ní za dávných dob žila dívka jménem Juliána, dcera rytíře Sukoráda na hradě Okoři, která se zamilovala do Vnislava, mlynářského synka. Rytíř této nerovné známosti nepřál a všemožně jí bránil, takže milenci se nakonec rozhodli pro útěk. Na lesním rozcestí je však rozzuřený rytíř dostihl a ve vzteku je oba zabil. Na stejném místě prý byli oba pohřbeni a tak vznikl základ pojmenování. K udržení pověsti pak přispěli jezuité z pražské koleje v Klementinu, kteří r. 1573 získali statek Přední Kopaninu a přesně o 50 let později ještě sousední Tuchoměřice, kde byl rozestavěný kostel, k němuž si přistavěli zámeček jako letní rezidenci. Na lesním rozcestí byla časem neznámým tvůrcem umístěna dřevěná soška sv. Juliány z Nikomédie, patronky zavražděné dívky. Soška byla přibita na kmen stromu. Podle některých pramenů to bylo snad r. 1679. Jezuité na svém panství kult křesťanské světice podporovali a nechali dřevěnou chátrající sošku nahradit kamennou sochou. Podle kroniky obce Přední Kopanina to mělo být r. 1734. Autorem kamenné sochy světice probodávající mečem draka je s největší pravděpodobností Tobiáš Süssmayer, barokní sochař původem z německého Švábska, který v 18. století po většinu života pracoval pro jezuity v Čechách. Jeho působení je doloženo v Praze, Chomutově, Liběšicích u Úštěku, Jihlavě, Telči a okolí. V Tuchoměřicích prokazatelně měl vytvořit dvě sochy světců pro hřbitovní kapli sv. Rozálie. Kamenná socha sv. Juliány z Nikomédie stála na rozcestí až do r. 1867, kdy za blíže neznámých okolností byla zničena za bouře buď úderem blesku nebo byla smetena vichřicí. Ze sochy se zázrakem uchovala jen hlava, která je dodnes uchovávána v depozitáři Středočeského muzea v Roztokách. Příštího roku, tedy 1868, nechal tuchoměřický hajný s mlynářem z Kopanského mlýna do mohutného barokního podstavce místo sochy umístit prostý dřevěný kříž. V této podobě byl pomník znám déle než 150 let. Paní Monika Pokorná ze Statenic měla v minulých letech možnost nahlédnout do kroniky Kopanského mlýna, který se nachází na rozhraní území Tuchoměřic a Statenic, a zjistila, že se v něm nachází kresba, znázorňující podobu zničené sochy. Když jí restaurátor potvrdil, že podle zachované hlavičky lze odvodit další proporce postavy, iniciovala založení spolku podporovatelů obnovy sochy a také založení sbírky na získání potřebných prostředků. Její snažení mělo úspěch. Zhotovení repliky barokní sochy světice se ujal zkušený sochař a restaurátor Jiří Genzer (*1953) a v srpnu 2020 bylo jeho dílo umístěno na restaurovaný původní podstavec. Dřevěný kříž, který sochu nahrazoval, byl přenesen do nového soklu na druhé straně cesty. Socha tak dostala zpět podobu, která už neměla pamětníky. Více než 150 let byl na jejím místě jen prostý kříž. Zbývá ještě několik slov o sv. Juliáně:

Za panování císaře Maximiána žila v Nikomédii urozená panna, která se jmenovala Juliána. Nikomédie byla centrem starověké Bithýnie, byl to významný přístav v Marmarském moři nedaleko Bosporu. Dnes je to turecké město İzmit. Juliána se narodila kolem r. 285. Její rodiče byli pohané, ona však tajně přijala křesťanství. Jako devítiletou ji otec zasnoubil s urozeným a zámožným Římanem, který se jmenoval Eleusius; byl to správce a soudce města Nikomédie. Když Juliána dosáhla věku 18 let, chystali rodiče svatbu s Eleusiem. Tehdy se Juliána přiznala, že je křesťankou a prohlásila, že vstoupí do manželství s Eleusiem jen tehdy, když se i on stane křesťanem. Přemlouvání a snažení otce ani ženicha nemělo úspěch, nepomohly ani tělesné tresty a mučení nebo svádění ďáblem. Tehdy vrcholila doba pronásledování křesťanů v Římské říši a když dívka stále trvala na svém, byla nakonec dne 16. února 304 sťata mečem. Den 16. února je proto dodnes v katolickém kalendáři zasvěcen sv. Juliáně..