kostel sv. Václava

Prvně jsou zmiňovány r. 1088 jako majetek vyšehradské kapituly. Později zde vznikl královský statek spravovaný pražským purkrabstvím. Šlo o poplužní dvůr obklopený několika usedlostmi, zahradami, loukami a poli. Přesné umístění sice není známo, ale zřejmě to bylo na místě pozdějšího proboštského dvora. Král Jan Lucemburský totiž svůj majetek postoupil do správy proboštství svatého Víta. V husitských dobách katolické majetky připadly pražanům, později přecházely z rukou do rukou a po smrti Jindřicha Žateckého z Veikersdorfu si probošt od sv. Víta Jindřich vzpomněl na bývalý majetek a požádal o navrácení horního dvora. Císař jeho přání vyhověl. Prostřední dvůr dostala církev až po bitvě na Bílé hoře, protože jeho majitel, jeden z novoměstských měšťanů, se zúčastnil stavovské vzpoury a tudíž také podléhal konfiskaci svých majetků. V pobělohorském období na majetcích hospodařil přímo sám probošt, kterému se nepodařilo sehnat nájemce. Bylo to pravděpodobně spojeno s třicetiletou válkou, kdy nikdo nechtěl vázat kapitál na nechráněné majetky mimo hradby. Třicetiletá válka skutečně původní usedlost velmi poničila, ale půda zůstala, základy také, takže stále bylo co opravovat. Po ukončení bojů byl dvůr znovu postaven, začal dobře prosperovat a také se rozšířil o pivovar. Byl výrazným centrem vesnice Dejvice. Ale hospodaření zde nebylo nejjednodušší, neboť Praha přitahovala vojenské výpravy a tak během války o rakouské dědictví byl znovu proboštský dvůr vypálen a o 15 let později zničen ještě jednou. Pak ale přišlo klidnější období, statek se velmi rozrůstal, dokoupily se k němu další pozemky a patřilo mu necelých 300 ha okolní půdy. Dnešní podoba dvora je v jádru klasicistní ze začátku 19. století, ale ovlivnily ji další různé dostavby a přístavby následujících dvou staletí. Proboštům od sv. Víta již majetek dávno nepatří. Od 50. let 20. století tu byl zřízen sběrný dvůr pro nakládání s odpadem a také stanoviště popelářských vozů. V církevním majetku zůstal jen někdejší pivovar a přilehlá budova. Vlastní centrum Dejvic se však během staletí přesunulo výrazně dále k východu. Římskokatolický kostel sv. Václava (původně kaple) v Dejvicích je novorománská stavba vzniklá na počátku 20. století přestavbou bývalého pivovaru z poloviny 18. století v areálu proboštského dvora. V letech 1908-1909 byla při kostele zřízena opatrovna pro 40 dětí. Počátkem 90. let 20. století byl kostel nově upraven a přilehlou budovu začaly využívat sestry Apoštolátu sv. Františka jako svůj klášter. Při kostele byla zřízena samostatná duchovní správa, která byla počátkem roku 2005 zrušena a kostel byl začleněn do dejvické farnosti u kostela sv. Matěje. Konají se tu pravidelné bohoslužby denně kromě pondělí. Komplex proboštského dvora včetně kostela je chráněn jako kulturní památka ČR. Historie společenství Sester Apoštolátu sv. Františka

Řeholní institut Sestry Apoštolátu sv. Františka vznikl ze společenství Třetího řádu sv. Františka. Otec Jan Ev. Urban na sjezdu terciářů na Svaté Hoře v roce 1927 vybídl účastníky sjezdu ke konkrétním skutkům lásky a křesťanské pomoci, aby se jejich víra projevila skutky. Byla to doba odpadu od církve, doba hmotné bídy a nezaměstnanosti, náboženské lhostejnosti a nevědomosti. Apoštolská činnost a služba chudým se ujala zejména u pražských terciářů a dostala jméno Laický Apoštolát Třetího řádu sv. Františka. Z této terciářské činnosti, kdy se pracovalo na pražských periferiích, vzniklo společenství, které v roce 1930 dostalo schválení biskupů. Bratři a sestry se zasvěcovali Bohu svatými sliby a v r. 1933 byly schváleny první Konstituce. Pomáhalo se chudým a potřebným, sestry ošetřovaly nemocné, vyučovaly děti náboženství, připravovaly děti i dospělé k přijetí svátostí, pořádaly se různé kurzy a exercicie, v ústředí řádu bratří františkánů na Jungmannově náměstí v Praze došlo ke zřízení vlastního ústavu Studia catholica. V r. 1929 začalo 11 sester žít společně u kostela sv. Václava v pražských Dejvicích. Později vznikl noviciátní dům v Hrusicích a po přípravě na celoživotní zasvěcení Bohu byly sestry posílány do měst a míst, kde byla jejich služba žádána. Odcházely chudé, téměř bez prostředků, aby sloužily jako misionářky a služebnice těch, kdo jejich službu potřebovali. Jejich působiště se šířila v Čechách, na Moravě a později i na Slovensku. V r. 1950 byl zakladatel společenství Otec Jan Ev. Urban uvězněn. Sestry tehdy přijaly civilní zaměstnání a přizpůsobily se podle daných možností službě nemocným, ošetřovatelství a službě sociálně potřebným. Přesto jich bylo 19 také vězněno. Téměř čtyřicetiletá doba útlaku poznamenala život společenství. Sestry zestárly a místa jejich působení se musela postupně rušit. V současné době jsou v Čechách pouze dvě komunity - v pražských Dejvicích a ve Staré Boleslavi. Na Slovensku sestry žijí a působí v Nitře, kde byla r. 2012 zřízena Slovenská delegatura Sester Apoštolátu sv. Františka.