kostel svatého Jana Křtitele Na Zábradlí

Nejčastěji bývá uváděno druhé desetiletí 12. století. Nejnovější archeologický výzkum z roku 2001 ale objevil, že tu v první fázi stával obdélný kostelík s obloukovou apsidou, pravděpodobně z přelomu 11. a 12. století. Úvahy o datování stavby ovlivnil nález pískovcové desky s vyrytými iniciálami H R M. EP. ("Hermanus episcopus"), objevené při bourání kostela v roce 1896. Nápis je připisován pražskému biskupu Heřmanovi, který byl v tomto úřadu v letech 1099 - 1122. Heřman mohl být podle historiků stavebníkem kostela, nebo stavbu vysvětil. Nejspíše po polovině 12. století byl starší kostel nahrazen architektonicky náročnější centrální stavbou se třemi polokruhovými apsidami, odkazující na byzantské vzory, z opukových kvádříků, ke které byla později připojena pravoúhlá stavba neznámého účelu. V této fázi měl kostel mohutnou osmibokou dvoupatrovou věž se sdruženými okénky, krytou jehlancovou střechou. Jeho stavba bývá dávána do souvislosti s jediným podobným kostelem u nás, kostelem sv. Petra a Pavla v Řeznovicích na jižní Moravě. V polovině 14. století se kostel stává farním a je doplněn o gotickou obdélnou loď. Kolem kostela byl farní hřbitov, fara a farní škola. V letech 1586-1591 působil v kostele jako kantor a kapelník hudební skladatel slovinského původu Jacobus Handl Gallus Carniolus. Jeho pamětní desku, umístěnou na protější budově divadla, vytvořil architekt Josip Plečnik. V letech 1725 –1730 kostel spravovali staroměstští dominikáni od sv. Jiljí. V roce 1789 byl kostel zrušen. Přestavěn byl na obytný dům podle návrhu architekta, stavitele a štukatéra italského původu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Hmota kostela byla v domě zachována, navenek však byla viditelná jen východní apsida. Kostel definitivně zanikl při asanaci v roce 1896. Zmíněný archeologický průzkum z roku 2001 ale jen nehluboko pod podlahami současného domu objevil množství zdiva z různých fází vývoje kostela a také 25 hrobů s nejméně 27 pohřbenými jedinci..