
Budova na nábřeží má adresu Masarykovo nábřeží 248/16, zadní budova je Vojtěšská č.p. 248/5 na Novém Městě v Praze 1.
Oba domy jsou čtyřpatrové. Průčelí do nábřeží je čistě secesní, bohatě zdobené. V 1. a 2. patře jsou balkony s ozdobným zábradlím, v 1. patře se štukovými sochami alegorických postav od Josefa Pekárka. Nad vstupními dveřmi je mozaika ptáka Fénixe. Obloukový štít zdobí alegorie od K. L. Klusáčka. Na průčelí jsou tři pamětní desky věnované sbormistrům Hlaholu: Bedřichu Smetanovi, Karlu Bendlovi a Karlu Knittlovi. Průčelí do Vojtěšské ulice má secesní a neorenesanční prvky. Má výrazný neorenesanční štít zdobený sgrafitem, na vrcholu je socha držící v ruce lyru (varyto, symbol spolku Hlahol). V interiéru je velká alegorická luneta Píseň od Alfonse Muchy z roku 1921. Kromě koncertních sálů, šaten, kanceláří a zkušeben je zde i muzeum s exponáty z historie spolku, například originál spolkového praporu od Josefa Mánesa. V interiéru se dochovalo mnoho původního secesního zařízení a stavebních detailů jako jsou dveře, zábradlí nebo lustry..
Projekt stavby Františka Schlaffera dopracoval architekt Josef Fanta. Budova byla otevřena v září 1905. Kromě prostor sloužících pro aktivity spolku zde byly i nájemní byty, ve kterých mimo jiných bydlely známé herečky Adina Mandlová a Hana Vítová. 30.9.1944 byly sál, šatna s příslušenstvím, galerie, kancelář a zasedací síň spolku zabaveny a přiděleny organizaci Todt – Einsatzgruppe VII, Oberbauleitung v Praze IV. Od 20.10.1944 do 19.1.1945 Hlahol působil v provizorních prostorách ve Štěpánské ul. 35. a v dubnu 1945 mu byly znovu zabaveny některé prostory pro sklad mouky. Po válce činnost spolku pokračovala, spolková budova ale chátrala. Rekonstrukcí si prošla až na přelomu 20. a 21. století..