
Největší románský prostor Prahy najdete samozřejmě na Pražském hradě - trojlodní bazilika svojí monumentalitu (ale i vnitřní strohost) skrývá za barokním průčelím. V prostoru centrální lodě jsou náhrobky Přemyslovců - Vratislava I. a Boleslava II. Dvě v panoramatu Hradčan toliko výrazné věže jsou k sobě postaveny na stejném principu, jako pozdější věže chrámu Týnského - pravý mohutnější "Adam" na jihu chrání před silou poledního slunce vež levou, "Evu". Ta je jednou z několika šikmých věží Prahy, od svislé osy se odklání o 42 cm.
Ta sloužila jako přemyslovské pohřebiště až do vystavění kostela sv. Víta. Základ dnešního vzhledu pochází z přestavby po ničivém požáru r. 1142. Kaple sv. Ludmily (s jejím hrobem) byla přistavěna v první polovině 13. století. Při příležitosti blahořečení sv. Jana Nepomuckého byla F.M. Kaňkou v rozmezí let 1718-22 rozšířena barokní kaplí na jihozápadním rohu (zasvěcena byla právě jemu). Areál kláštera a kostela značně chátral po zrušení Josefem II, využávalo ho např. vojsko. František Mach se mu pokusil vrátit čistě románský vzhled na přelomu 19. a 20. století, ale bohužel odstranil i některé románské části, o kterých byl přesvěčen, že jsou až pozdějšími doplňky….