pomník a hrob Vítězslava Nováka

Hudební skladatel Vítězslav Novák. Když se 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou narodil, nedostal jméno Vítězslav. Byl pokřtěn Viktor Augustin Rudolf. Své jméno si počeštil až mnohem později, ostatně „victor“ znamená v latině „vítěz“. Viktorův otec MUDr. Jakub Novák byl kamenický lékař a proslulý lidumil, chudé lidi léčil téměř zadarmo a tak situace rodiny nebyla zrovna růžová. Proto se již v roce 1872 přestěhoval do Počátek, kde doufal v lepší klientelu. Viktorově rodině byla hudba blízká, otec zpíval v počáteckém sboru, matka hrála na klavír. A tak se i syn v obecné škole začal učit na klavír a housle. V roce 1881 byl přijat na gymnázium v Jindřichově Hradci, ale příštího roku MUDr. Novák náhle zemřel. Matka se třemi dětmi se brzy poté přestěhovala do Jindřichova Hradce a z malé podpory rodinu vydržovala. Viktor se již na gymnáziu bez odborného školení pokoušel o hudební skladbu a získal si jméno jako dobrý klavírista. Po maturitě v roce 1889 získal od gymnázia stipendium na studium práv. Na práva se sice přihlásil, protože to byla podmínka stipendia a také matka trvala na studiu něčeho jistějšího, zároveň se však přihlásil také ke studiu skladby na pražské konzervatoři. Již tehdy se snažil jako soukromý učitel hudby přispívat matce a dvěma sourozencům. Na konzervatoři nebyl spokojen, pro své samorostlé a netradiční názory nevycházel ani s vyučujícími. Situace se změnila až v roce 1891, kdy na konzervatoř nastoupil Antonín Dvořák. Z Nováka se vedle Josefa Suka stal jeho nejlepší žák. Tehdy se mu již podařilo přesvědčit matku, že se chce plně věnovat hudbě a nedokončená práva opustil. Studium skladby absolvoval v roce 1892 a až do roku 1896 na konzervatoři ještě pokračoval ve studiu klavírní hry. Díky Antonínu Dvořákovi a Johannesu Brahmsovi získal kontakt na jejich berlínského nakladatele Simrocka. Možnost vydávání skladeb tak Novákovi, který dále pokračoval jako soukromý učitel hudby a klavírista, významně usnadnila začátky. Silně ho tehdy ovlivnily jeho pobyty na Moravě a Slovensku. Novák, který byl v dětství značně neduživý, často nemocný a bez jakéhokoli vztahu ke sportům, byl okouzlen horami a brzy se z něj stal zdatný horolezec. Propadl horolezectví na celý život, neodradil ho ani těžký pád ze skalní věže ve Vysokých Tatrách roku 1905, který přežil jen skutečným zázrakem. Začátek 20. století do 1. světové války byl Novákovým nejplodnějším tvůrčím obdobím. Tehdy vznikla jeho proslulá Slovácká suita i symfonická báseň V Tatrách a dlouhá řada písní, sborů, klavírních a komorních děl i symfonických skladeb. V roce 1909 se stal profesorem skladby na pražské konzervatoři a působil tam celých 30 let. Teprve v roce 1912 se 42letý Novák oženil se svou žačkou Marií Práškovou. Ta pocházela ze Skutče na Vysočině, kam Novák po zbytek života často jezdil, a vytvořila mu hezké rodinné zázemí. Po dvou letech se jim narodil jediný syn Jaroslav, který se stal akademickým malířem. V období 1. světové války se Novák začal věnovat i opeře. Do této formy převedl několik známých divadelních her, Stroupežnického Zvíkovského raráška, Jiráskovu Lucernu nebo Karlštejn podle Vrchlického, v současné době se však jeho opery již na jevišti prakticky neprovádějí. Po vzniku Československa byl Novák čtyřikrát vždy na roční období zvolen rektorem konzervatoře a jeho pedagogická činnost byla velmi úspěšná a záslužná. Z jeho žáků vznikla celá galerie později známých jmen české hudby jako Alois a Karel Hábovi, Jaroslav a Otakar Jeremiášovi, Václav Trojan, Jaroslav Křička, Václav Dobiáš, Ilja Hurník nebo Vítězslava Kaprálová. Vychoval také zakladatelskou generaci skladatelů slovenských, kterou reprezentovali Eugen Suchoň, Ján Cikker, Alexander Moyzes a Dezider Kardoš. Novák po celý život rád cestoval po vlasti i po celé Evropě a stále obdivoval hory. Po okupaci vlasti odešel do výslužby a během 2. světové války žil převážně ve Skutči, kde napsal své paměti. Po válce se stal jedním z prvních národních umělců. Stále si udržoval vysokou šlachovitou postavu zocelenou výstupy do hor. Náhlá smrt, která ho zastihla 18. července 1949 za časného letního rána během pobytu ve Skutči, byla proto pro všechny nečekaným překvapením. Skladatelova vdova poté požádala renomovaného, tehdy 40letého sochaře Jana Kodeta (1910-1974), aby vytvořil Novákovu sochu. Kodet pocházel ze známého uměleckého rodu, jeho otec Emanuel Julián Kodet proslul zbudováním Žižkovy mohyly na bojišti u Sudoměře, syn Jana Kodeta Jiří (1937-2005) se stal uznávaným hercem, syn z druhého manželství Kristián (1948) pak malířem. Jan Kodet se úkolu zhostil se ctí, vytvořil zdařilou sochu, která nesymbolizuje jen skladatelovu památku, ale je také jeho hrobem. Do podstavce byla totiž uložena urna s jeho popelem. Bronzová socha z roku 1950 musela být v roce 2006 opravována, protože neznámí vandalové neměli žádný lepší nápad než ji povalit. Místo v petřínské stráni však bylo brzy uvedeno do původního stavu. Jan Kodet kromě sochy zhotovil také skladatelovu bustu. Ta zdobí od roku 1950 pamětní desku na rohovém domě Masarykova nábřeží a Myslíkovy ulice, kde Vítězslav Novák žil od roku 1915 až do konce života.