městská památková rezervace Úštěk

Město bylo omezeno na vřetenovité náměstí, kterým procházela dálková cesta z Litoměřic do Lipého (České Lípy). Na obou jeho koncích byly postaveny věžovité brány, nazývané podle směru cesty. Před nimi byla nevelká předměstí. Na konci 14. století vložili Škopkové z Dubé do jižní části města nevelký hrad. Po vypálení za husitských válek (1428) bylo město znovu postaveno, již převážně se zděnými domy malých rozměrů: většinou jeden oblouk podloubí v přízemí, dvě okenní osy v patře, hloubkové parcely táhnoucí se k hradbám. Ty byly rovněž zesíleny novými věžemi. V této době bylo opevnění hradu rodem Cardů doplněno jižně od náměstí tzv. Pikardskou věží. Během 16. století se celé město postupně dostalo do majetku Sezimů z Ústí, po roce 1621 staroměstských jezuitů. Ti po skončení třicetileté války postupně město zvelebovali stavbami nových objektů (hřbitovní kaple, fara) a přestavbami starších (zejména hradní palác). Po požáru roku 1756 byl postaven v letech 1764–72 i nový farní kostel. O rok později byl zrušen jezuitský řád a město postupně získalo samosprávu. Stalo se i majitelem hradu, který změnilo v pivovar a rozprodalo většinu nádvoří k zástavbě novými objekty. Ty vytvořily první a jedinou boční ulici v obvodu hradeb. Rozvoj města vedl k rozšiřování původních předměstí (Litoměřického/Českého a Lipského/Německého), jižního Podolce i vzniku nového za rybníkem Barvíř (Zelená Ves). Během 19. století se město rozvíjelo jako centrum zemědělského kraje, specialisovaného zejména na ovocnářství a chmelařství. Stavba císařské silnice vedla k likvidaci obou bran. V letech 1888 a 1893 byl Úštěk napojen na železnici (nejprve od Velkého Března, pak od Lovosic a České Lípy). Po I. a zejména II. světové válce nastal ve vývoji města hluboký útlum. Úplná výměna obyvatel po roce 1945 způsobila chátrání téměř všech městských objektů, které v mnoha případech vedlo až k jejich řízené či samovolné destrukci. Tomu nezabránilo ani vyhlášení městské památkové reservace roku 1952. Ta byla trvale hodnocena jako jedna z nejzanedbanějších v ČSSR (spolu s Kadaní a Žatcem), dokonce v 60. letech dočasně zrušena. Teprve po roce 1990 dochází k pozvolné rekonstrukci nejvýznamnějších objektů ve městě i na jeho předměstích (farní kostel, hrad, gotické "dvojče", synagoga, "ptačí domky" aj.)..