© Petr Turyna 02/2006
Mezi nejzajímavější mostní stavby Prahy patří bezesporu tzv. Pražský Semmering – dvojité přemostění nádherné krajiny Prokopského údolí Buštěhradskou železnicí. Trať místy hluboko zařízlá do svahu pod hradem Děvín zde v prudkém oblouku svižně stoupá od Smíchovského nádraží kolem vrchu Zlíchov; proto je také nazýván „jedinou horskou železnicí Prahy“. Již při letmém pohledu na mapu je patrné, nakolik se stáčí a do jaké výšky stoupá. Proto není divu, že si tento úsek již navždy propůjčil jméno svého o mnoho slavnějšího rakouského kolegy.
Devítikilometrový úsek překonávající rozdíl 180m výšky byl spolu s dvojící 22 a 25m vysokých viaduktů – chráněných technických památek – vklenut do okolních skalisek během šibeničního termínu dvou let (1870-2). Původně měla sloužit pouze pro nákladní dopravu, když nahrazovala provoz kapacitně již nedostačující koňky. Na dopravu dřeva z lánských lesů a kladenského uhlí již bylo potřeba modernějších technologií. Trať rozhodně nebylo možno považovat za nerentabilní – svědčí o tom i fakt, že byla plně s to odolávat snahám o postátnění za Rakouska; pod svá křídla je ukryly až ČSD r. 1924.
V posledních letech se mnohokráte uvažovalo o zrušení této vesrkze nerentabilní tratě – v současnosti zde uchvacující pohledy na okolní krajinu nabízí pouze dvakrát denně malý motoráček. Výrazněji do současného světa železniční dopravy Prahy promluvila naposledy v roce 2002; zčistajasna přišla vhod jako jedna z objízdných tras zatopeného města.
