© Milan Caha 09/2008
Tři různě dlouhé, různě silné a různě zakončené sloupy z biotit-amfibolického granodioritu pocházející z oblasti sázavského granodioritu středočeského plutonu, pravděpodobně z dolního Posázaví. Nejdelší má délku 229 cm a průměrnou tloušťku 52 cm, střední sloup má délku 183 cm a 50 cm a nejkratší má délku 160 cm a tloušťku 48 cm. Hmotnost nejdelšího sloupu je 1,31 t, středního 0,97 t a nejkratšího 0,78 t, dohromady asi 3, 06 t. Prostřední sloup má zespodu vysekaná těžko čitelný nápis, snad písmena S M M(A)_RIE MW. Nelze zjistit, zda nápis pokračuje, neboť v místě možného okračování je opřen druhý sloup. Jedna z teorií říká, že by mohlo jít o zkomoleninu označení „Sanctae matris Mariae“, tedy „Svaté matky Marie“. Iniciály MW pak mohou patřit autorovi nápisu. Jeho skutečný původ a význam zůstává nejasný.
První písemná zmínka o Čertově sloupu na Vyšehradě je v díle Zachariáše Theobalda z roku 1609. Theobald uvádí, že na hřbitově kostela sv. Jana leží sloup přinesený čertem z Říma. ...Někdy mezi léty 1609 a 1632 byly sloupy přeneseny ze hřbitova u kostela Stětí sv. Jana do kostela sv. Petra a Pavla, kde byly umístněny v chrámové lodi. V roce 1782 nařídil Josef II. jejich odstranění z chrámu a 11. října 1787 je vyneslo 12 dělostřelců na hřbitov k severní zdi kostela. Při úpravách kostela v r. 1888 pak byly sloupy přeneseny na dnešní místo..
