kaple Nalezení sv. Kříže

Bližší informace lze získat na e mailu: kaple.sv.krize@seznam.cz..

Aдмінистратор церкві/Administrátor chrámu

o. doc. Ing. ThDr. PaedDr. PhDr. et PhDr. et PhDr. JUDr. et JUDr. Leo Salvet/Лев Cальвет, Ph.D., DBA, DSc., dr.h.c. і-мейл/e-mail: kaple.sv.krize@seznam.cz

телефон/telefon: +420601209050

Úvod

V pražských Stodůlkách v části zvané Háje nedaleko Hájčího dvora při železniční trati z Prahy do Zličína a Hostivic nachází se téměř neznámý barokní chrám sv. Kříže a sv. Heleny, původně vysvěcený na titul Nalezení sv. Kříže. Následující text doplněný fotografiemi se snaží poskytnout několik informací o této málo navštěvované a nedávno znovu oživené sakrální památce. Historie

V místě, kde stojí chrám, tábořila v roce 1742 vojenská posádka císařovny Marie Terezie pod velením jejího manžela vévody Františka Štěpána Lotrinského. Jejím úkolem bylo vypudit z Prahy nepřátelskou francouzskou a bavorskou posádku. Při kácení stromu dne 6. srpna 1742 nalezl jeden voják v něm zarostlý kovový kříž. Odevzdal jej vévodovi, který si jej ponechal na památku. Později jej předal císařovně. Když v roce 1743 císařovna přijela do Prahy, aby zde byla korunována na českou královnu, navštívila také místo, kde tábořilo vojsko jejího manžela. Na tomto místě, kde byl nalezen kovový kříž, položila základní kámen ke stavbě chrámu, který měl být z jejího rozkazu posvěcen na titul Nalezení svatého kříže. Dne 25. srpna 1754 byl chrám posvěcen pražským arcibiskupem hrabětem Janem Mořicem Gustavem Manderscheidem za přítomnosti císařovny Marie Terezie. Dnes již není známo, kde se nachází onen nalezený kovový kříž. Existuje údajně mědirytina, která znázorňuje jeho podobu, kterou zhotovil jistý pražský mědirytec M. Stilbal. O existenci této mědirytiny se však nepodařilo získat žádné informace. Roku 1761 věnovala císařovna Marie Terezie novému chrámu finanční kapitál ve výši 300 zlatých. Z úroků z tohoto kapitálu mělo připadnout faráři ročně pět zlatých a hudebníkům dva zlaté. Zbývajících osm zlatých mělo být věnováno na údržbu chrám. Chrám v této době stál zcela o samotě na zalesněném ostrohu. Jeho duchovním správcem byl ustanoven libocký farář, jehož povinností bylo sloužit v něm tři mše svaté ročně, a to dne 3. května u příležitosti svátku Nalezení svatého kříže (tento svátek byl po II Vatikánském koncilu zrušen), 25. srpna v den výročí posvěcení chrámu a 14. září ve svátek Povýšení svatého kříže. K libocké farnosti patřil chrám do roku 1787. V témže roce však nástupce Marie Terezie císař Josef II v rámci jím prováděných církevních reforem chrám vyňal z církevního užívání. Opuštěná kaple poté pomalu chátrala. Sloužila jako přístřeší potulným živlům, což bylo příčinou její devastace. V roce 1892 se zchátralého chrámu ujal německy mluvící český duchovní Mons. Karl Jänig, který jej vlastním nákladem za pomoci inženýra Františka Zelenky, majitele nedalekého Hájčího dvora, nechal opravit. 25. srpna 1892 byl chrám znovu posvěcen. Náboženský život se však do něj vrátil jen nakrátko, a tak byl opět odsouzen k pomalému chátrání. K jeho větší opravě došlo počátkem v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Poškozené ozdobné dveře s cheruby byly nahrazeny jednoduchými. Vybavení interiéru bylo nenávratně ztraceno či zničeno. Po opravě přibližně do roku 2006 byl chrám příležitostně využíván farností sv. Jakuba Staršího v Praze Stodůlkách. Poté nebyl využíván až do jara roku 2011. Popis

Jedná se o stavbu kruhového půdorysu s dvěma apsidami. V malé vstupní apsidě jsou dvoukřídlové vstupní dveře. Otupené rohy této apsidy jsou ozdobeny výklenky. Ve velké apsidě je umístěn presbytář. Chrám je zastřešen mansardovou střechou, na jejímž vrcholu se blýská kovový kříž vsazený v kamenné kouli. Denní světlo do chrámu vniká v dostatečné míře dvěma velkými vitrážovými okny umístěnými na bocích velké apsidy, vitrážovými okny nad podstřešní římsou a vitrážovým oknem nad vchodovými dveřmi. Do chrámu se vchází po dvou širokých nízkých schodech. Podlaha je kamenná. Vnitřek je klenutý, v rozích jsou pilastry (neúplné sloupy) s rokokovými hlavicemi. Kněžiště sestává ze dvou stupňů a okrouhlého kamenného oltáře pokrytého bílým oltářním plátnem. Architektem a stavitelem chrámu je s největší pravděpodobností Kilián Ignác Dietzenhofer, známý český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka. Interiér chrámu je bohatě zdoben krásnými nástěnnými malbami. Na oltářní nástěnné malbě je znázorněna scéna nalezení svatého kříže, jak ji podává Legenda Aurea (Zlatá legenda), kterou napsal přibližně koncem padesátých let 13. století dominikánský mnich a pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine. Podle ní římský císař Konstantin Veliký, který vešel do dějin zejména tím, že Milánským ediktem z roku 313 dal křesťanům svobodu, vyslal svou matku Helenu (na oltářním obraze vpravo) s vojskem do Jeruzaléma, aby tam nalezla kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Jeruzalémští židé pověřili svého souvěrce Judu, aby věc s císařovnou vybavil. Tento mladý žid jí však tvrdil, že neví, kde by se kříž mohl nacházet. Císařovna Helena jej proto nechala zavřít do prázdné cisterny. Po třech dnech se Juda v cisterně podle legendy obrátil ze židovství ke křesťanství a začal se modlit ke Kristu. V tom se objevil dým stoupající ze země. Juda byl vytažen z cisterny. Na místě, kde ze země stoupal dým, byly vykopány tři kříže, neboť podle Bible byl Kristus ukřižován spolu se dvěma dalšími odsouzenci. Vznikla tedy otázka, na kterém z těch třech křížů byl Ježíš ukřižován. Právě tudy kráčel pohřební průvod a na márách nesli mrtvého mládence. Juda, který se mezitím nechal pokřtít, přijal jméno Cyriak, a který byl z popudu císařovny Heleny konsekrován na biskupa (na oltářním obraze uprostřed), zastavil pohřební průvod a přiložil k tělu mrtvého mládence postupně tři nalezené kříže. Při dotyku posledního z nich mládenec (na oltářním obraze vlevo) ožil. To bylo považováno za důkaz, že právě tento kříž je tím, na němž byl Ježíš Kristus ukřižován. Obraz na klenbě apsidy nad oltářem znázorňuje vítězství křesťanství nad pohanstvím. Jsou na něm patrné čtyři ženy, z nichž každá má představovat jeden světadíl: Europu, Asii, Afriku a Ameriku. Austrálie a Oceánie v této době byla neznámá. Alegorická postava bílé pleti v královském rouchu klečí na postavě se zavázanýma očima, která představuje pohanství. Dole leží rozbitá modla, na pozadí je vidět pyramida se sfingou. Nad tím se vznáší anděl s křížem. Nahoře v oblacích vlaje stuha s nápisem O CRUX AVE SPES UNICA, což v překladu z latiny znamená Buď pozdravem, Kříži, jediná naděje. Kopulovitá klenba chrámu je na bocích zdobena obrazy čtyř andělů nesoucích na poduškách vladařské insignie, a to korunu římského císaře, českou svatováclavskou korunu, uherskou svatoštěpánskou korunu a rakouský arcivévodský klobouk. Ve středu kopule je obraz anděla s křížem a po jeho obvodu slova FULGET CRUCIS MYSTERIUM, což v překladu z latiny znamená Tajemství kříže září. Dostupnost

Chrám stojí mimo zástavbu při železniční trati č. 122 zvané Pražský Soemmerring vedoucí z Prahy, Na Knížecí či z Hlavního nádraží do Hostivic, a to mezi zastávkou Praha-Stodůlky a nádražím Praha-Zličín poblíž železničního viaduktu přes ulici Jeremiášovu směrem ke Smíchovu. Z obou uvedených železničních stanic je však k chrámu poměrně daleko. Nejbližší stanice městské dopravy je zastávka na znamení Bílý Beránek v ulici Jeremiášově směrem do Řep, která je obsluhována autobusovou linkou č. 225. Odtud cesta k chrámu trvá cca 3 minuty. Ze zastávky se dáte asi 50 m zpět, podejdete železniční viadukt a po schodech a přímo po cestě vysypané jemným štěrkem se dostanete k železniční trati. Poté půjdete přímo po štěrkované cestě podél železniční trati a asi po 100 m jste u chrámu. Pokud pojedete tramvají linky č. 9 nebo č. 10, vystoupíte ve stanici Hlušičkova, přejdete koleje a vozovku, půjdete rovně vpřed cca 500 m na velikou křižovatku se semafory, tam se dáte vlevo k autobusové zastávce Bílý Beránek a od ní podle předchozího popisu. Pojedete-li na kole, na motorce či autem, odbočíte za křižovatkou Bílý Beránek z Jeremiášovy ulice vlevo do ulice Hájčí a konci této ulice odbočíte vlevo do ulice Za Hájčím Dvorcem, která Vás dovede až ke chrámu. Současnost

Chrám sv. Kříže a sv. Heleny v Praze – Stodůlkách (původně Nalezení sv. Kříže) prošel v době od června 2011, odkdy se v něm poprvé v historii konají pravidelné nedělní bohoslužby, mnoha změnami. Po jeho vyklizení od nepotřebných artefaktů a úklidu bylo přistoupeno k postupnému vybavování jeho interiéru, opravám a zlepšení přístupových komunikací. Již v roce 2012 byly pořízeny lavice a harmonium. Po zavedení elektřiny byl chrám vybaven elektronickým zabezpečením napojeným na pult centrální ochrany Městské policie a Policie České republiky. vytápěním lavic a klekátek topnými koberečky a osvětlením lavic, kněžiště a harmonia. Vzhledem k růstu počtu návštěvníků bohoslužeb byla přidána další lavice včetně jejího vytápění. K zateplení chrámu byly dále do prostoru pro věřící a pro kněze pořízeny koberce. Vzhledem k tomu, že v tomto chrámu jsou konány řeckokatolické bohoslužby střídavě ve staroslověnštině a v ukrajinštině, byl chrám dále podle východních zvyklostí vybaven svíčníkem, kde věřící zapalují svíčky za zemřelé, a analojem (ozdobným podstavcem) s ikonou Přesvaté Bohorodičky, u níž se věřící zpovídají. Na místo původně zvažovaného ikonostasu (dřevěná stěna oddělující prostor kněžiště od prostoru pro věřící vyzdobená ikonami) byly ikony umístěny v kněžišti a na bočních stěnách chrámu. V prostoru kněžiště jsou umístěny nad prestolem (oltářem) ikona Přesvaté Bohorodice, na pilastrech (neúplných sloupech) ikony Přesvaté Bohorodice a Pána Ježíše Krista, nad žertveníkem (bočním stolkem k přípravě darů) ikona Poslední večeře Páně s dvanácti apoštoly. V dolní řadě na pilastrech počínaje vpravo od kněžiště jsou kruhové ikony sv. Haliny, sv. Natalie, sv. Taťány a sv. Kateřiny. Ve střední řadě jsou umístěny počínaje vpravo od kněžiště ikony sv. Řehoře Nyssenského, sv. Markéty, Pána Ježíše Krista, sv. Heleny, sv. Jaroslava, sv. Sofie a jejích dcer svatých Věry, Naděždy a Ljuby, sv. Josafata, sv. Ireny, svatých Borise a Gleba, sv. Olgy, sv. Vladimíra, Přesvaté Bohorodice, sv. Lva Velikého, sv. Oksany (Xenie). V horní řadě počínaje vpravo od kněžiště jsou umístěny ikony dvanácti největších řeckokatolických svátků, tj. Narození Přesvaté Bohorodice, Uvedení do chrámu přesvaté Bohorodice, Zvěstování Páně, Narození Pána Ježíše Krista, Setkání (Obětování) Páně, Křest Páně, Proměnění Páně, Vchod Páně do Jeruzaléma, Vzkříšení Páně, Nanebevstoupení Páně, Nejsvětějších Trojice, Nanebevzetí Přesvaté Bohorodice. Prestol a analoj byly vyzdobeny květinami. Pro potřeby kněze byla zbudována v kněžišti dřevěná skříň. V roce 2018 byla provedena velká oprava exteriéru i interiéru budovy chrámu, byly pořízeny nové vitráže a nátěry, na vnější straně dveří chrámu byly instalována informativní vitrínka. Ještě předtím byly proveden terénní úpravy a zpevnění cesty od Hájčího dvorce. U vchodu do zahrádkářské kolonie v těsné blízkosti chrámu byla zřízena parkovací místa pro osobní auta. Od Jeremiášovy ulice byly vybudovány nově schody se zábradlím a zpevněna a dle možností rozšířena cesta pro pěší podél železniční trati ke chrámu. Tím byla téměř dvoumilionovými náklady bez jakýchkoli dotací opravena a zpřístupněna významná barokní památka tohoto tereziánského chrámu. Všichni, kteří se rozhodnete k nedělní návštěvě chrámu svatého Kříže a sv. Heleny, jste srdečně zváni. Bližší informace a vaše dotazy budou správcem chrámu zodpovězeny na e mailové adrese: kaple.sv.krize@seznam.cz, nebo na tel. 601209050. Děkujeme Vám za Vaši návštěvu..

Z okolního pohledu se moc zjistit nedalo o typu stavby. Dočetl jsem se, že jde o kruhovou stavbu s mělkými bočními kaplemi a kruhovým kněžíštěm, sklenuta kupolí s lunetami. Na klenbě na oltářem se nachází freska s námětem Vítěztví křesťanství nad pohanstvím..

Následující text doplněný fotografiemi se snaží poskytnout několik informací o této málo navštěvované a nedávno znovu oživené sakrální památce. Historie

V místě, kde stojí kostelík Nalezení svatého Kříže, tábořila v roce 1742 vojenská posádka císařovny Marie Terezie pod velením jejího manžela vévody Františka Štěpána Lotrinského. Jejím úkolem bylo vypudit z Prahy nepřátelskou francouzskou a bavorskou posádku. Při kácení stromu dne 6. srpna 1742 nalezl jeden voják v něm zarostlý kovový kříž. Odevzdal jej vévodovi, který si jej ponechal na památku. Později jej předal císařovně. Když v roce 1743 císařovna přijela do Prahy, aby zde byla korunována na českou královnu, navštívila také místo, kde tábořilo vojsko jejího manžela. Na tomto místě, kde byl nalezen kovový kříž, položila základní kámen ke stavbě kostelíka, který měl být z jejího rozkazu posvěcen na titul Nalezení svatého kříže. Dne 25. srpna 1754 byl kostelík posvěcen pražským arcibiskupem hrabětem Janem Mořicem Gustavem Manderscheidem za přítomnosti císařovny Marie Terezie. Dnes již není známo, kde se nachází onen nalezený kovový kříž. Existuje údajně mědirytina, která znázorňuje jeho podobu, kterou zhotovil jistý pražský mědirytec M. Stilbal. O existenci této mědirytiny se však nepodařilo získat žádné informace. Roku 1761 věnovala císařovna Marie Terezie novému kostelíku finanční kapitál ve výši 300 zlatých. Z úroků z tohoto kapitálu mělo připadnout faráři ročně pět zlatých a hudebníkům dva zlaté. Zbývajících osm zlatých mělo být věnováno na údržbu kostelíka. Kostelík v této době stál zcela o samotě na zalesněném ostrohu. Jeho duchovním správcem byl ustanoven libocký farář, jehož povinností bylo sloužit v něm tři mše svaté ročně, a to dne 3. května u příležitosti svátku Nalezení svatého kříže (tento svátek byl po II Vatikánském koncilu zrušen), 25. srpna v den výročí posvěcení kostela a 14. září ve svátek Povýšení svatého kříže. K libocké farnosti patřil kostelík do roku 1787. V témže roce však nástupce Marie Terezie císař Josef II v rámci jím prováděných církevních reforem kapli vyňal z církevního užívání. Opuštěná kaple poté pomalu chátrala. Sloužila jako přístřeší potulným živlům, což bylo příčinou její devastace. V roce 1892 se zchátralého kostelíku ujal německy mluvící český duchovní Mons. Karl Jänig, který jej vlastním nákladem za pomoci inženýra Františka Zelenky, majitele nedalekého Hájčího dvora, nechal opravit. 25. srpna 1892 byl kostelík znovu posvěcen. Náboženský život se však do něj vrátil jen nakrátko, a tak byl opět odsouzen k pomalému chátrání. K jeho větší opravě došlo počátkem v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Poškozené ozdobné dveře s cheruby byly nahrazeny jednoduchými. Vybavení interiéru bylo nenávratně ztraceno či zničeno. Po opravě přibližně do roku 2006 byl kostelík příležitostně využíván farností sv. Jakuba Staršího v Praze Stodůlkách. Poté nebyl využíván až do jara roku 2011. Popis

Jedná se o stavbu kruhového půdorysu s dvěma apsidami. V malé vstupní apsidě jsou dvoukřídlové vstupní dveře. Otupené rohy této apsidy jsou ozdobeny výklenky. Ve velké apsidě je umístěn presbytář. Kostelík je zastřešen mansardovou střechou, na jejímž vrcholu se blýská kovový kříž vsazený v kamenné kouli. Denní světlo do kostelíka vniká v dostatečné míře dvěma velkými vitrážovými okny umístěnými na bocích velké apsidy, vitrážovými okny nad podstřešní římsou a vitrážovým oknem nad vchodovými dveřmi. Do kostelíka se vchází po dvou širokých nízkých schodech. Podlaha je kamenná. Vnitřek je klenutý, v rozích jsou pilastry (neúplné sloupy) s rokokovými hlavicemi. Kněžiště sestává ze dvou stupňů a okrouhlého kamenného oltáře pokrytého bílým oltářním plátnem. Architektem a stavitelem kostelíka je s největší pravděpodobností Kilián Ignác Dietzenhofer, známý český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka. Interiér chrámu je bohatě zdoben krásnými nástěnnými malbami. Na oltářní nástěnné malbě je znázorněna scéna nalezení svatého kříže, jak ji podává Legenda Aurea (Zlatá legenda), kterou napsal přibližně koncem padesátých let 13. století dominikánský mnich a pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine. Podle ní římský císař Konstantin Veliký, který vešel do dějin zejména tím, že Milánským ediktem z roku 313 dal křesťanům svobodu, vyslal svou matku Helenu (na oltářním obraze vpravo) s vojskem do Jeruzaléma, aby tam nalezla kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Jeruzalémští židé pověřili svého souvěrce Judu, aby věc s císařovnou vybavil. Tento mladý žid jí však tvrdil, že neví, kde by se kříž mohl nacházet. Císařovna Helena jej proto nechala zavřít do prázdné cisterny. Po třech dnech se Juda v cisterně podle legendy obrátil ze židovství ke křesťanství a začal se modlit ke Kristu. V tom se objevil dým stoupající ze země. Juda byl vytažen z cisterny. Na místě, kde ze země stoupal dým, byly vykopány tři kříže, neboť podle Bible byl Kristus ukřižován spolu se dvěma dalšími odsouzenci. Vznikla tedy otázka, na kterém z těch třech křížů byl Ježíš ukřižován. Právě tudy kráčel pohřební průvod a na márách nesli mrtvého mládence. Juda, který se mezitím nechal pokřtít, přijal jméno Cyriak, a který byl z popudu císařovny Heleny konsekrován na biskupa (na oltářním obraze uprostřed), zastavil pohřební průvod a přiložil k tělu mrtvého mládence postupně tři nalezené kříže. Při dotyku posledního z nich mládenec (na oltářním obraze vlevo) ožil. To bylo považováno za důkaz, že právě tento kříž je tím, na němž byl Ježíš Kristus ukřižován. Obraz na klenbě apsidy nad oltářem znázorňuje vítězství křesťanství nad pohanstvím. Jsou na něm patrné čtyři ženy, z nichž každá má představovat jeden světadíl: Europu, Asii, Afriku a Ameriku. Austrálie a Oceánie v této době byla neznámá. Alegorická postava bílé pleti v královském rouchu klečí na postavě se zavázanýma očima, která představuje pohanství. Dole leží rozbitá modla, na pozadí je vidět pyramida se sfingou. Nad tím se vznáší anděl s křížem. Nahoře v oblacích vlaje stuha s nápisem O CRUX AVE SPES UNICA, což v překladu z latiny znamená Buď pozdravem, Kříži, jediná naděje. Kopulovitá klenba chrámu je na bocích zdobena obrazy čtyř andělů nesoucích na poduškách vladařské insignie, a to korunu římského císaře, českou svatováclavskou korunu, uherskou svatoštěpánskou korunu a rakouský arcivévodský klobouk. Ve středu kopule je obraz anděla s křížem a po jeho obvodu slova FULGET CRUCIS MYSTERIUM, což v překladu z latiny znamená Tajemství kříže září. Dostupnost

Kostelík stojí mimo zástavbu při železniční trati č. 122 zvané Pražský semmering vedoucí z Prahy, Na Knížecí či z Hlavního nádraží do Hostivic, a to mezi zastávkou Praha-Stodůlky a nádražím Praha-Zličín poblíž železničního viaduktu přes ulici Jeremiášovu směrem ke Smíchovu. Z obou uvedených železničních stanic je však ke kostelíku poměrně daleko. Nejbližší stanice městské dopravy je zastávka na znamení Bílý Beránek v ulici Jeremiášově směrem do Řep, která je obsluhována autobusovou linkou č. 142. Odtud cesta ke kostelíku trvá cca 3 minuty. Ze zastávky se dáte asi 50 m zpět, podejdete železniční viadukt a po schodech a přímo po cestě vysypané jemným štěrkem se dostanete k železniční trati. Poté půjdete přímo po štěrkované cestě podél železniční trati a asi po 100 m jste u kostelíka. Pokud pojedete tramvají linky č. 9 nebo č. 10, vystoupíte ve stanici Hlušičkova, přejdete koleje a vozovku, půjdete rovně vpřed cca 500 m na velikou křižovatku se semafory, tam se dáte vlevo k autobusové zastávce Bílý Beránek a od ní podle předchozího popisu. Pojedete-li autem, odbočíte z Jeremiášovy ulice do ulice Hájčí a hned za křižovatkou vlevo na neplacené parkoviště před budovou, v níž je úřadovna Magistrátu hl. m. Prahy pro přihlašování a odhlašování motorových a přípojných vozidel. Z dolní části parkoviště půjdete rovně podél plotu, u schodů vpravo po cestě vysypané jemným štěrkem k železniční trati, poté přímo po štěrkované cestě podél železniční trati a po 100 m dojdete ke kostelíku. Na kole a na motorce je možné dojet až ke kostelíku, a to nejlépe z Plzeňské ulice ulicí Hlušičkovou, dál přes železniční přejezd kolem Hájčího dvora a zahrádkářské kolonie po nezpevněné cestě až ke kostelíku. Současnost

V současné době je kostel v soukromém vlastnictví. Ze strany majitele je kostelíku věnována náležitá péče. V květnu roku 2011 na základě dohody s majitelem kostelík získal vlastního správce. Interiér byl vyčištěn a připraven ke konání bohoslužeb. Od června roku 2011 poprvé v historii jsou v tomto kostelíku konány pravidelné nedělní bohoslužby od 9.00 hodin. V současné době z personálních důvodů se dočasně konají bohoslužby každý pátek od 13.30 hodin s nedělní platností. V uvedené době je možné si kostelík prohlédnout a fotografovat jeho interiér. Postupně bylo v roce 2012 pořízeno zatím skromné vnitřní vybavení kostelíka. Tvoří jej dvě řady po třech dřevěných lavicích, umožňující pohodlné sezení pro 18 osob. Tyto lavice daroval kostelíku evangelický farář Filip Čapek, Th.D., z Třebechovic pod Orebem. Jejich odbornou instalaci provedla truhlářská firma Martin Cís z Prahy Stodůlek. Nedávno dovezené harmonium značky Lindholm získané za sponzorskou cenu od specialisty pana Miloše Kulinkovského čeká na toho, kdo by byl ochoten na něm hudebně provázet bohoslužby. Bohoslužebné potřeby ani roucha se či jiný drobný mobiliář se v kostelíku mimo bohoslužbu neponechávají. V roce 2013 byly vyměněny vitráže a klempířské prvky. Bylo vybudováno nové schodiště a navazující cesta od stanice autobusu. V roce 2014 byly provedeny stavební opravy kostela, zavedena do něj elektřina a vybavení zabezpečovacím zařízením napojeným na pult centrální ochrany Městské policie a Policie České republiky. Kontakt

Všichni, kteří se rozhodnete k nedělní návštěvě kostelíka Nalezení svatého Kříže, jste srdečně zváni. Bližší informace a vaše dotazy budou správcem kostelíka zodpovězeny na e mailové adrese: kaple.sv.krize@seznam.cz, nebo na tel. 601209050. Děkujeme Vám za Vaši návštěvu..