Martinický palác

Palác se rozkládá na komplikovaném, nepravidelném městišti mezi Hradčanským náměstím, Kanovnickou ulicí a Jelením příkopem. Městiště v historii prošlo složitým vývojem. Palác vznikl na místě čtyř středověkých domů, jeden z nich vlastnil kronikář Beneš Krabice z Weitmile. Středověké zdivo se dochovalo jak v klenutých sklepeních, tak místy v obvodovém zdivu až do výše prvního patra. Dnešní podobu začal dům získávat po požáru Hradčan díky stavebním aktivitám Ondřeje Teyffela ze Zeilberku. Na jeho úpravy navázal v roce 1580 Jiří Bořita z Martinic. Při jeho úpravách vznikla i bohatá sgrafita. Druhou etapu martinických přestaveb realizoval v roce 1618 synovec Jiřího, Jaroslav Bořita, jeden z defenestrovaných místodržících. Význam dům ztratil za Jiřího Adama Ignáce Bořity z Martinic, který hlavní rodové sídlo přenesl do barokní novostavby v Loretánské ulici vedle Toskánského paláce. Starý Martinický dům sloužil nadále jako sídlo a obydlí úředníků a služebnictva. V roce 1799 byl dům přeměněn na činžovní, v roce 1814 se zde nacházela policejní strážnice a 26 bytových jednotek. V roce 1840 byl k paláci přistavěn ještě zadní dům. Objekt byl několikrát renovován ve 20. století. Při rekonstrukci v letech 1967–1972 byla obnovena sgrafita na dvorních fasádách a na hlavním průčelí, dále byly restaurovány malované trámové stropy i nástěnné malby zdobící portál a vnitřek palácové kaple ve velkém sále. Dnes zde sídlí muzeum a kulturní centrum.