kaple Božího Těla, Panny Marie, sv. Felixe a Adaukta

Na kapli stávala dřevěná věž zasvěcená Nejsvětějšímu Tělu a Krvi Páně, Panně Marii a svatým Felixi a Adauktovi. Ta od roku 1354 sloužila k vystavování relikvií souvisejících s ukřižováním Krista, které roku 1350 získal Karel IV. K vidění bylo mimo jiné Longinovo kopí, hřeby z Kristova kříže, trny z Kristovy koruny, houba, části z dřeva kříže, útržky Kristových roucha a ubrusu z Poslední večeře. Relikvie byly během roku uschovány na Karlštejně a ve Svatovítské katedrále a na Dobytčí trh byly přenášeny vždy první pátek po Velikonocích. Do Prahy tehdy putovaly tisíce poutníků. Těm, kteří zde během pouti zemřeli, sloužil hřbitov, který se nacházel u nedalekého kostela sv. Štěpána. V letech 1382 až 1393 byla na místě původní věže postavena kamenná centrální kaple, patrně dle plánů Petra Parléře. Měla podobu centrální hranolové věže, obklopené hvězdou z osmi kaplí. Průměr stavby byl cca 60 metrů, kaple byla orientována a hlavní vchod měla ze západu. V roce 1403 byla kaple předána do správy Pražské univerzity, které sloužila až do počátku 17. století. Roku 1622 získal kapli jezuité, kteří si v domech kolem kaple zřídili rezidenci. Původně chtěli kolem kaple vybudovat novou kolej, tu však poté zbudovali o několik desítek metrů severovýchodněji, na místě domů tvořících uliční čáru náměstí. Jezuité spravovali kapli až do zrušeni řádu roku 1773. V roce 1784 byla kaple zrušena, odsvěcena a přeměněna ve skladiště. Protože stála přímo v cestě mezi Ječnou a Resslovou ulicí, byla roku 1791 zbořena. V roce 2011 byly při úpravách náměstí odhaleny její základy a několik hrobů z malého hřbitůvku kolem ní.