
Objekt je tvořen dvěmi budovami. Starší, převážně barokní s hlavním průčelím do Celetné ulice, a mladší – z padesátých až šedesátých let 19. století. Starší objekt je dvoupatrový, má čtyři křídla kolem dvou dvorů s příčným křídlem. Dominantou hlavního průčelí do Celetné ulice je monumentální portál s plastikami atlantů a horníků, balkonem a rokokovým zábradlím. Fasáda novější novorokokové budovy navazuje na fasádu budovy historické. Výraznými prvky jsou dvojice portálů v přízemí a vikýřový střešní štít. Některé sklepy historické budovy jsou pozdně gotické. Místností v přízemí mají převážně pozdně barokní klenby. Zajímavá je i pozdně barokní část zábradlí hlavního schodiště.
Další domy na tomto městišti byly od počátku 15. století v užívání universitních mistrů – Přibyslava z Jesenice, Jana z Husince a Petra z Újezda. Tyto domy patřily universitě až do roku 1620. V roce 1537 se část objektu dostala do vlastnictví Adama Říčanského z Říčan, který tu znovu zřídil mincovnu, zprvu v nájmu, později v královském vlastnictví. V 16. století prošly budovy řadou drobných úprav. Zásadní přestavbu plánoval Ignác Kilián Dientzenhofer, uskutečnila se ale až přestavba v roce 1755. Jejím autorem byl Antonín Kuntz, autorem sochařské výzdoby byl Ignác František Platzer. Po ukončení ražby mincí v roce1784 se budova stala sídlem Vrchního vojenského velitelství Prahy. V roce 1848 byla v okně svého bytu, který byl tehdy na Vojenském velitelství, zastřelena manželka velitele Prahy, knížete Windischgrätze. Tato událost není dodnes spolehlivě vysvětlena, převažují názory, že se jednalo o nešťastnou náhodu – zbloudilou kulkou ze zásahu vojska proti vzbouřenému davu. V roce 1849 se budova stala soudem a byla rozšířena v roce 1857–61 o křídlo s průčelím do Ovocného trhu. Poslední výrazná úprava proběhla v roce 1938, kdy bylo prolomeno loubí v průčelí do Celetné ulice..