klášter minoritů s kostelem sv. Jakuba Většího

Jeho bratrem byl apoštol a evangelista Jan. Bratři pocházeli z rybářské rodiny (tetou jejich matky Salome byla Panna Marie), žijící v Betsaidě u Genezaretského jezera v Palestině. Ježíš Kristus je povolal, když společně s otcem Zebedeem na lodi spravovali sítě. Bratři nechali všeho a následovali Krista (předpokládá se, že odešli po zázračném rybolovu; zdůrazňuje se pohotovost opustit „loď“ lidských jistot a následovat Krista). Pro jejich temperamentní povahu jim dal Ježíš Kristus přezdívku „Boanerghés“ – „Synové hromu“. Jednou, když jim byl při putování do Jeruzaléma odmítnut v jisté samařské vesnici nocleh, chtěli na ní hned svolat oheň z nebe. Měli za to, že po odmítnutí by měl bez prodlení následovat trest. Ježíš byl však proti násilí, a bratry za jejich nápad přísně pokáral. Jakub s Janem patřili ke Kristovým privilegovaným učedníkům, kteří byli povoláváni k významným intimním událostem (vzkříšení dcery Jairovy, Proměnění Páně na hoře Tábor, povolání do Ježíšovy blízkosti v Getsemanské zahradě; kde se úzkostí potil krví atp.). Po Ježíšově Nanebevstoupení hlásal Jakub evangelium. Je zcela zřejmé, že Jakub se těšil velké autoritě uvnitř prvotní církve v Jeruzalémě a podílel se na jejím budování. Podle jedné tradice putoval Jakub po Španělsku, které bylo důležitým regionem Římské říše, a hlásal zde evangelium (zobrazován jako poutník s holí). Legenda vypráví, že se zde jeho misijní snahy nesetkaly s úspěchem – byl odmítán a podařilo se mu získat jen 8 učedníků. Chtěl svoje misijní snahy vzdát a vrátit se do Palestiny. Ještě před svým odchodem se sešel se svými učedníky, když zažil zjevení Panny Marie: Za temné mrazivé noci se po nebi rozlila záře, a spatřil i se skupinou svých učedníků jak se k nim snášejí andělé, kteří nesli jaspisový sloup (pilar) s Pannou Marií. Poté, co andělé postavil sloup na zem, Panna Maria promluvila k Jakubovi: „Synu, to místo je určeno k tomu, abych zde byla uctívána. Díky tobě zde povstane na mou památku kostel. U tohoto sloupu postavíš oltář. Na tomto místě vykoná na mou přímluvu moc Nejvyššího neobyčejná znamení a zázraky zvláště pro ty, kteří mě zde budou vzývat ve svých potřebách. Tento sloup zde bude stát až do konce věků.“ Svatý Jakub na určeném místě v Zaragoze vybudoval kapli Santa Capilla, která se později stala součástí Baziliky Panny Marie na Sloupu. Madona del Pilar nebo Madona ze Zaragozy se stala patronkou celého Španělska, a její chrám patří mezi nejslavnější mariánská poutní místa. Podle jiné tradice působil sv. Jakub v Jeruzalémě a Samařsku. O jeho působení nejsou spolehlivé záznamy - ty hovoří až o tom, že roku 43 nebo 44 byl v období kolem velikonoc zatčen v Jeruzalémě vojáky Heroda Agrippy I. (vnuka nechvalně známého Heroda Velkého), a na příkaz krále sťat mečem. Zahynul mučednickou smrtí jako první z dvanácti apoštolů. Přijal svou násilnou smrt pokorně a svůj život obětoval pro pravdu, kterou hlásal. V souvislosti s jeho popravou vypráví legenda o farizejovi Josiášovi, který při zatýkání Jakubovi ještě hodil sám kolem krku provaz. Při doprovázení Jakuba na jeho cestě k popravišti se Josiáš obrátil na víru poté, co zažil, jak Jakub zázračně uzdravil ve jménu Ježíše Krista muže nemocného dnou, který nemohl chodit a prosil Jakuba o pomoc. Sv. Jakub pravil: „Ve jménu mého Pána Ježíše Krista, vstaň zdráv a chval svého Spasitele“, muž poté uzdraven vstal a mohl chodit. Josiáš prosil na popravišti Jakuba o odpuštění a vyznal se zde z víry v Ježíše Krista. Dostal od Jakuba políbení pokoje, načež byli oba sťati. Sv. Jakub byl nejprve pohřben v Jeruzalémě, ale jeho ostatky byly později přeneseny do Španělska třemi mnichy, patrně z důvodu ochrany před Mohamedány, nejprve do Zaragozy, a poté, co byla r. 714 dobyta Maury byly ostatky přeneseny k Irii Flavii v Galicii. Zde na nějaký čas dokonce upadly v zapomnění, ale později (r. 813) si mramorové hrobky všiml poustevník Pelayo, údajně podle třpytu hvězd. Tehdejší král Alfons Cudný nechal nad hrobkou vystavět r. 816 chrám sv. Jakuba a začalo se zde pomalu rozrůstat město Santiago de Compostella. Existuje ale i legenda, popisující jak ostatky sv. Jakuba přenesli tři andělé do paláce pohanky Lupy ve Španělsku poté, co se stala křesťankou (nebo že po smrti sv. Jakuba jeho učedníci vložili jeho tělo do loďky, aby nebylo zneuctěno, a tu vypustili na moře – andělé ji potom bezpečně dovedli až ke břehům Španělska, kde byla nalezena, ostatky byly s patřičnou úctou uloženy do hrobu a nad tím poté vystavěn chrám Santiago de Compostella). Katedrála Santiago de Compostella ve stejnojmenném městě je po celém světě vyhlášeným poutním místem. Původní chrám sv. Jakuba byl při nájezdu Maurů r. 997 zničen, král Alfons III. dal poté vystavět na jeho původním místě v letech 1075-1150 trojlodní katedrálu; ostatky sv. Jakuba byly uloženy ve stříbrné rakvi v chrámové kryptě. Papež Alexander III. udělil Santiagu de Compostella titul Svatého města (který má Jeruzalém a Řím). Roku 2012 byl do katedrály sv. Víta v Praze přivezen zub sv. Jakuba a další dva fragmenty z jeho uctívaných pozůstatků. Další legendy vypráví že se sv. Jakub zjevoval křesťanským rytířům, kteří bojovali proti Maurům za nezávislost Španělska, jedna popisuje jak se zázračně objevil během bitvy u Clavija. Proto je také sv. Jakub nazýván Matamoros (Maurobijec). Další legenda se týká Svatojakubské mušle – vypráví loď, která přivezla do Španělska ostatky sv. Jakuba, stála v přístavu a z hvězd dopadal na jeho ostatky podivuhodný třpyt. To tolik polekalo koně jednoho portugalského rytíře, že skočil do vody i s rytířem, sedím mu na hřbetě. Rytíř byl však naštěstí zachráněn, jen po vytažení na palubu všichni s úžasem patřili na jeho tělo, celé pokryté svatojakubskými mušlemi. Existují i další legendy, popisující zázračnou záchranu lidí díky sv. Jakubovi. Svátek sv. Jakuba se slaví 25. července. Sv. Jakub Starší je patronem poutníků, Španělska, bojovníků, dělníků, horníků, kloboučníků, lékárníků, je vzýván za dobré počasí a na ochranu před revmatismem. Mezi jeho atributy patří: kniha / svitek evangelia, poutnická hůl s mušlí hřebenatkou („Svatojakubská mušle“), bývá zobrazován jako apoštol s knihou (svitkem), jako poutník s holí, poutnickým kloboukem a brašnou nebo jako rytíř Maurobijec. Dalšími jeho atributy jsou meč a kůň..

Jakuba Většího. Kostel byl založen Václavem I. patrně na místě staršího, přemyslovského kostelíka. Nový gotický kostel byl vysvěcen roku 1244. O původní stavbě se toho mnoho neví; dokonce ani není zcela jisté, jestli stála na místě současného kostela. Původní kostelík (kaple) snad byl zasvěcen sv. Jakubovi Většímu, jemuž byl poté zasvěcen i nový kostel (u minoritů neobvyklé zasvěcení, protože sv. Jakub Větší nepatří mezi světce řádu). Zasvěcení také mohlo souviset s přenesením ostatků sv. Jakuba Většího do Prahy roku 1212. Dnešní chrám byl postaven ve dvou stavebních etapách – po požáru Starého Města roku 1291 začal Jan Lucemburský budovat nový chrám. Nejprve byl postaven presbytář (do roku 1308; nejpozději r. 1323); stavba chrámu (loď) byla dokončena až za Karla IV. roku 1374. Protáhlá trojlodní bazilika se dvěma průčelními věžemi je třetí nejdelší chrámovou stavbu v Praze (po kostele sv. Víta a Panny Marie Sněžné). Výstavba konventu trvala s přestávkami (r. 1316 požár) do 70. let 14. století (r. 1323 postavena kaple sv. Anny). Komplex minoritů zaujímal ve 14. století rozsáhlou plochu ve srovnání s tou dnešní – součástí byla také zahrada a „suchý“ mlýn (poháněný koňským zápřahem). Za husitských válek byly konvent i klášter ušetřeny plenění, což usnadnilo minoritům později jejich návrat. Pod nedostavěnou severozápadní věží je na stěně deska z roku 1615 k uctění cechu řezníků, kteří v letech 1420 a 1611, za vpádu Pasovských, zachránili kostel před zpustošením. Koncem 16. století byl chrám vybaven novým inventářem (15 nových oltářů), v 80. a 90. letech 16. století byl konvent kláštera stavebně upraven v renesančním stylu. Po roce 1620 byl klášter přestavován a upravován v raně barokním stylu, tyto úpravy trvaly do 60. let 17. století. Motivací pro úpravy byly vzdělávací a misijní úkoly řádu v procesu rekatolizace Čech (založení bohoslovecké koleje sv. Bonaventury r. 1622). Roku 1689 vyhořela část kláštera a kostel při tzv. Francouzském požáru, který zasáhl Nové i Staré Město. U kostela se zřítil průčelní štít a klenba kostela, veškeré vnitřní vybavení bylo zničeno. Opravu v barokním stylu vedl architekt Jan Šimon Pánek - Pannetius v l. 1689 - 1702. Průčelí kostela nebylo dostavěno (západní věž zůstala nedokončena). Až do roku 1739 trvaly úpravy interiéru kostela. Výzdoba průčelí kostela je dílem Ottavia Mosta, který vytvořil v letech 1695 - 1701 tři štukové reliéfy nad portály: sv. Františka z Assisi, sv. Jakuba Většího a sv. Antonína Paduánského. Atiku s vázami doplňují sochy také od O. Mosta – sv. Jáchym a sv. Anna, v bočních osách sv. Marie a sv. Jan. V kostele je nejstarší sochou pozdně gotická polychromovaná Pieta svatojakubská z doby kolem r. 1500 na hlavním oltáři, která byla zachráněna před požárem r. 1689. Pietu doplnily sochy Matyáše Schönherra. V interiéru kostela jsou cenná díla známých barokních výtvarníků - roku 1739 vytvořil Václav Vavřinec Reiner hlavní oltářní obraz Glorifikace sv. Jakuba Většího. Cenný je barokní oltář Panny Marie Radostné s obrazem Hanse van Aachena. Štuky interiéru vytvořil v letech 1736 - 1739 Abondio Bolla. Umělecky nejcennější je patrně vrcholně barokní náhrobek nejvyššího českého kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic, který byl vytvořen v letech 1714-1716 dle návrhu slavného vídeňského architekta Johanna Bernarda Fischera z Ehrlachu, zdobí jej sochy Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Budovy kláštera zachvátil roku 1754 opět požár, po kterém byl v l. 1754-1767 opraven v pozdně barokním stylu. Roku 1784 byl konvent v podstatě zrušen a velká část budov byla prodána. Rekonstrukce zbylých budov započala ve 40. letech 20. stol., její významná část byla provedena v 80. letech 20. stol. Z původního rozsáhlého komplexu zbyla jen část budov, stojícími kolem obdélného rajského dvora. Z východního křídla vně kláštera vystupuje kaple sv. Anny. Ve velké části místností bývalého konventu je gotická křížová žebrová klenba, část dvorních fasád tvoří v přízemí gotické arkády s půlkruhovými oblouky. Zimní refektář je zdobený freskami na motivy života sv. Františka z Assisi z 30. let 18. stol., které vytvořil F. Vogut a se štukami od A. Bolly ze stejné doby. Fresky F. Voguta zdobí také interiér kaple sv. Anny. V roce 1974 byl kostelu sv. Jakuba Většího udělen čestný titul Basilica minor papežem Pavlem VI. Kostel patří mezi pět pražských bazilik minor..

Ale po mnoha letech, když vydechnul naposledy, se tak nestalo. Lazebník se k tomuto netradičnímu činu přimět nedokázal - takovou úctu měl. Jeho vřelý vztah však zapříčinil tragédii. V. V. z Mitrovic v hrobce jak ukázal před lety jeho sen doopravdy procitl. Marně však víkem rakve tloukl do masivního náhrobního kamene. Až po čase mniši náhrobní kámen odstranili a našli jeho tělo v křečovité poloze vedle rakve...

A držela. Zoufale se sebou zlodějíček zmítal, vše bylo marné. Až ráno jej k velkému udivení našli. I ptali se, zda mu ruka má býti useknuta. V tom okamžiku se sevření povolilo. O ruku zloděj dle dobových zvyklostí přišel a ta zde až dodnes jako důsledné varování celá zčernalá visí. Nepřehlédnete ji, otočíte-li zraky hned za hlavním vchodem doprava vzhůru..