© Petr Turyna 02/2004
Staroměstská mostecká věž je dílem Petra Parléře. Vedle obranné funkce měla i význam reprezentační (dnes se mluví o jedné z nejkrásnějších v Evropě), o čemž svědčí bohatá plastická výzdoba (ikdyž částečně poničena švédskými vojsky roku 1648). Na straně staroměstské jsou sochy panovníků Karla IV. a Václava IV. a také plastika svatého Víta (patrona mostu), ve druhém patře pak postavy českých patronů svatého Vojtěcha a svatého Zikmunda. Nad branou jsou umístěny znaky zemí říše Karla IV. a motiv ledňáčka v závoji (symbol jeho syna Václava). Na vnitřním schodišti je socha věžného - ojedinělý počin ztvárnit prostého anonymního člověka, což v té době bylo téměř nemyslytelné. Východní stěna věže je rozdělena římsami na tyto čtyři sféry: pozemskou, měsíční, sluneční a hvězdnou. Sféru pekelnou symbolizovalo vězení v pilíři mostu. V průjezdu věže je síťová klenba, která má místo svorníku českou korunu. Nahoru věž vede 138 schodů. Podle dendrochronologického výzkumu pocházejí krovy věže z doby výstavby věže ve 14. století.
Staroměstská mostecká věž byla vybudována zároveň s gotickým mostem založeným Karlem IV. v roce 1357. ... Popravy 27 českých pánů na Staroměstském náměstí 21. června 1621Na hlavu hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika, a stejně tak i na hlavu doktora práv Jiřího Hauenschilda, položil podle příkazu také jejich odťaté pravice, kdežto na hlavu univerzitního rektora Jana Jesenského položil jeho jazyk, který mu ještě před popravou zaživa vyřízl. Hlavy byly pro výstrahu všem stále na očích. Jako kdyby se proti této děsivé výzdobě Staroměstské mostecké věže vzbouřila sama příroda, prudký déšť příštího jara zviklal některé železné pruty s drátěnými koši natolik, že 11. března roku 1622 spadla i s košem na mostní stranu věže hlava Prokopa Dvořeckého z Olbramovic a brzy nato ještě další hlava. Obě spadlé hlavy však musely být na příkaz císaře znovu umístěny na ochoz věže a vystaveny nadále s ostatními pro výstrahu všem poddaným a na posměch poraženým, neboť Ferdinand II. byl ve své kruté mstě důsledný a neoblomný. Pouze hlava pana Jáchyma Ondřeje Šlika odtud byla po roce katem sňata, neboť císařský majestát dne 9. května roku 1622 vyhověl prosbě hraběnky Šlikové a povolil jí vydat hlavu popraveného manžela, aby ji mohla důstojně uložit do hrobu k pohřbenému tělu. Všech zbývajících jedenáct hlav však dál potupně trčelo z horního ochozu Staroměstské mostecké věže na její východní i západní stranu vystaveno rozmarům počasí a zvolna tam zahnívalo v drátěných koších na železných prutech. Tak tomu bylo až do roku 1631, kdy spolu se saskými vojsky, která obsadila velkou část Čech včetně Prahy, přišlo alespoň na krátkou dobu velké množství pobělohorských exulantů, kteří nechali 20.11. 1631 hlavy sejmout a po smutečních obřadech je pohřbít na neznámém místě..
