klášter křižovníků strážců Božího hrobu s kostelem sv. Petra a Pavla na Zderaze

Klášter křižovníků strážců Božího hrobu na Zderaze s kostelem sv. Petra a Pavla byl jediným mužským konventem tohoto řádu v českých zemích. Historie této lokality sahá do přelomu 11. a 12. století, kdy zde vznikl původní románský kostelík. Kolem roku 1190 darovali šlechtici Kojata a Všebor z rodu Hrabišiců po návratu z výpravy do Svaté země zdejší majetek řádu křižovníků – Strážců Božího hrobu jeruzalémského, a řeholníci u kostela vybudovali proboštství. V průběhu 13. a 14. století se areál výrazně rozšířil o gotické konventní budovy, školu, špitál a nový chrám. Slibný rozvoj přerušil rok 1419, kdy byl klášter během husitských bouří vypleněn, místní řeholníci povražděni a kostel sv. Petra a Pavla těžce pobořen. Přestože se v roce 1438 několik přeživších křižovníků na Zderaz vrátilo, komunita v následujících dekádách živořila a klášter byl postoupen ženské větvi řádu v Bedřichově Světci. Nový impulz přineslo období rekatolizace. Křížovníci zahájili v roce 1715 barokní obnovu zdevastovaného areálu. Nový konventní chrám vznikl na základě architektonického konceptu Jana Blažeje Santiniho-Aichela. V roce 1784 byl klášter v rámci reforem císaře Josefa II. zrušen. Majetek byl rozprodán a budovy začaly sloužit světským účelům, nejprve jako vojenská kasárna a později pro potřeby České polytechniky. V roce 1905 byl Santiniho kostel spolu s většinou budov zbourán. Z celého areálu se dochovala barokní budova proboštství v ulici Na Zderaze, kterou dodnes využívá VÚT, a kaple Božího hrobu, kdysi stavebně související s kostelem.