vmitřmé strana brány
© Milan Caha 11/2024
Cihelná brána, označovaná také jako Nová, Pražská či Chotkova brána, je nejmladší z dochovaných bran vyšehradské pevnosti. Nachází se na severní straně opevněného areálu a tvoří výrazný vstup do Vyšehradu od Nového Města. Je součástí rozsáhlého pevnostního systému, který dal Vyšehradu jeho dnešní charakter především během barokní přestavby v 17. a 18. století.
Současná brána však vznikla podstatně později. Její vybudování souviselo především s potřebou zlepšit dopravní spojení Prahy s oblastmi ležícími jižně od města. Starší cesta vedoucí přes vyšehradské opevnění již rostoucímu provozu nevyhovovala. Významným iniciátorem nového dopravního řešení byl nejvyšší purkrabí Karel Chotek, který se v první polovině 19. století výrazně podílel na modernizaci Prahy a jejího dopravního spojení s okolím.
Projekt nové brány vypracoval roku 1835 ženijní inženýr Johann Weiss. Stavba byla pojata v tehdy moderním empírovém slohu a dokončena v roce 1841. Společně s novou komunikací byla slavnostně otevřena 4. listopadu 1841. Přestože se stala součástí vojenského opevnění, její hlavní význam již nebyl obranný. Mnohem důležitější byla její dopravní funkce a pohodlnější propojení Vyšehradu s Prahou.
Architektura brány spojuje reprezentativní podobu s prvky vojenského stavitelství. Vnější průčelí obrácené směrem k městu je řešeno výrazněji a zdobněji, zatímco strana obrácená do pevnosti působí jednodušším, téměř kasárenským dojmem. Středem objektu prochází široký zaklenutý průjezd, který doplňují postranní průchody. Charakteristické režné cihlové zdivo zároveň přirozeně navazuje na okolní pevnostní hradby.
V tělese brány a přilehlých náspech se nacházely také prostory určené vojenské posádce. Byla zde strážnice a byty, z nichž jeden obýval valmistr, tedy správce a dozorce pevnostních hradeb. V době, kdy vojenský význam Vyšehradu postupně klesal, ztrácela význam také zdejší strážní služba. Kasematy v okolí brány proto začaly nacházet i civilní využití a část podzemních prostor byla například pronajímána ke skladování zboží.
S Cihelnou bránou bezprostředně souvisejí vyšehradské kasematy – rozsáhlé podzemní chodby ukryté uvnitř mohutných pevnostních valů. Jejich nejznámější součástí je velký podzemní sál Gorlice. Kasematy původně umožňovaly skrytý pohyb vojáků a poskytovaly prostory využitelné při obraně pevnosti.
Zajímavostí je, že nová komunikace a Cihelná brána nahradily starší a méně pohodlné spojení vedené přes někdejší Jeruzalémskou bránu. Ta byla následně zazděna a její pozůstatky jsou dodnes skryty v tělese opevnění. Stopy její polohy lze rozeznat také při průchodu kasematami.
Vyšehrad zůstal pod vojenskou správou až do počátku 20. století. Armáda jej definitivně opustila roku 1911 a celý areál postupně ztratil svůj původní vojenský význam. Uvažovalo se dokonce o vedení tramvajové trati skrz Cihelnou bránu, tento plán však nebyl uskutečněn.
Dnes je Cihelná brána jednou z charakteristických staveb Vyšehradu a zároveň přirozenou součástí jeho návštěvnického provozu. V jejích prostorách se nachází informační centrum a brána slouží také jako výchozí místo pro návštěvu vyšehradských kasemat a podzemního sálu Gorlice. Díky téměř původní podobě je cenným dokladem nejen pevnostního stavitelství, ale také proměny Prahy a její dopravy v první polovině 19. století.
