
Železobetonová stavba umístěná v silně svažitém terénu, jehož využívá k postupné gradaci své hmoty. Orientována téměř přesně k severu, v ose hlavního (jižního) průčelí hranolová věž (44 m vysoká, 7 m vysoký zlacený kříž), přes celou šíři průčelí předsíň. Vnitřní prostor členěn výškově do tří lodí (nižší boční, výrazně vyšší hlavní), které však vzhledem k použité technologii stavby neoddělují mezilodní pilíře. Hlavní loď se zvyšuje směrem k presbytáři, pozoruhodné je její osvětlení příčnými okny mezi částmi stropu (boční okna vůbec nemá). Dominantním prvkem interiéru je presbytář s půlválcovým zakončením, prostoupeným vysokými obdélnými okny, z nichž tři prostřední vyplňuje vitraj s výjevem z Kristiánovy legendy o přemožení zlického knížete Radslava sv. Václavem a postavou blahoslaveného Podivena. Vnitřní zařízení zahrnuje kromě hlavního další čtyři boční oltáře, křížovou cestu, zpovědnice, lavice a varhanní prospekt,… číst dále
Vzhledem k růstu počtu obyvatel obce na tehdejší periferii Prahy přestával postačovat původní farní kostel sv. Mikuláše. Roku 1903 vznikl spolek pro stavbu nového chrámu, jehož snahou bylo především shromáždění potřebných prostředků. Vydařenými pozemkovými spekulacemi byl tento cíl dosažen v polovině 20. let, kdy byla vypsána soutěž na nový kostel. Při účasti několika desítek architektů byla nejvyšší (druhá) cena udělena návrhu architekta Josefa Gočára. V letech 1929–30 byl podle jeho upraveného projektu postaven (za 11 měsíců) železobetonový kostel na ploše opouštěného vršovického obecního hřbitova, která se poté stala novým náměstím (dnes Svatopluka Čecha). Kostel byl postaven a zařízen jednotně podle architektova návrhu. Na výzdobě se podíleli především Čeněk Vosmík (oltáře) a Josef Kaplický (vitraj v oknech presbytáře). Kostel získal varhany, zamýšlené původně do svatovítské katedrály. Po roce 1945 stavba začal trpět zanedbáváním údržby, které… číst dále