
Nejstarší bezpečně datované stavební konstrukce – renesanční klenby - se dochovaly v přízemí budovy, renesanční (a možná dokonce i gotické) – je také zdivo do výše prvního patra ve věžovitém přístavku, který tvoří severovýchodní nároží současného činžovního domu. Mlýn měl 3 kola na svrchní vodu (tzv. korečková kola), vodou ho zásobovala náhon, který se z Botiče odděloval v oblasti Folimanky (pod dnešním nuselským mostem) a do Botiče ústil hned po průchodu mlýnem. Místo, kde byla kola umístěná – tedy lednice – dnes slouží jako sklep. Kromě mletí obilí zde byla uváděna také pila a krupná stoupa, tedy stroj, který drtil ječná či pšeničná zrna na kroupy. Po přestavbě má dům 2 patra, dvorní fasáda je opatřena krytými pavlačemi. Z konce 19. století se dochovalo původní podkovovité schodiště a některé dveře.
V roce 1723 je zde uváděn Václav Růžička, dříve mlynář v Horní Krči. Po jeho smrti kolem roku 1748 mlýn provozoval až do roku 1776 jeho zeť Jan Stárek. Jako mlýn přestal objekt sloužit v sedmdesátých letech 19. století, kdy byl novorenesančně přestavěn a upraven pro potřeby činžovní bydlení. Tomuto účelu slouží dodnes..