Hrobčice

století a stávala buď v bezprostředním okolí románského kostela sv. Havla jihovýchodně od vsi, a nebo ještě asi 300 metrů jižněji pod vrchem Horka. V každém případě toto sídlo zaniklo někdy na konci 14. století a nahradila jej blíže dosud nelokalizovaná tvrz přímo v areálu vsi, snad přímo v místech dnešního mladšího poplužního dvora. Dodnes dochovaná budova renesanční tvrze byla pak v jihozápadním nároží poplužního dvora založena až v průběhu 2. poloviny 16. století buď Jiřím Kaplířem ze Sulevic nebo o několik desetiletí později Rausendorfery, jak donedávna naznačoval jejich erb s letopočtem 1579, umístěný na dnes již neexistující bráně při východním průčelí tvrze. Přestavbami značně poznamenaná budova tvrze má dnes charakter obdélné patrové budovy s patrnými pískovcovými armaturami v nárožích a dodnes v přízemí obsahuje dvě původní křížově zaklenuté místnosti. Vzhledem k typické „péči a údržbě“, které se jí především v druhé polovině 20. století od státního statku dostalo, je dnes budova v havarijním stavu a nadále chátrá. Opravy započaté po roce 1989 byly bohužel zanedlouho pozastaveny a nově položená střešní krytina byla brzy opět rozkradena, takže tvrz dnes kryje pouze lepenka, která nemůže zabránit poškozování budovy zatékající vodou. Nezbývá než doufat, že se tvrz podaří zachránit dříve, než definitivně zanikne..

Další historické zprávy se objevují až o více než století později, kdy byla ves manstvím mosteckého královského hradu. Po roce 1363 získali zboží bratři Valček a Berglin z Bernštejna, jejichž potomci zde sídlili až do závěru 15. století. Roku 1557 se jako majitel připomíná Jiří Kaplíř ze Sulevic, nedlouho poté však získali Hrobčice Rausendorferové ze Špremberka, jmenovitě Hynek, který používá predikát z Hrobčic roku 1572 a 1589. Roku 1596 koupil statek Jan Mirošovský a připojil jej ke svému zboží v sousedních Mirošovicích, jehož součástí zůstaly Hrobčice i po prodeji obou vsí Zdeslavu Kaplířovi ze Sulevic roku 1599, takže zdejší panské sídlo poté již nebylo majiteli využíváno jako residence a pomalu chátralo. Od roku 1688 se pak oba statky staly až do 20. století majetkem Lobkoviců, kteří drželi bílinské panství. To bylo pak po roce 1945 převedeno pod státní správu a areál dvora v Hrobčicích posléze připadl státnímu statku. V 90. letech 20. století byl po vyřízení restitucí navrácen Lobkovicům, kteří jej zanedlouho přenechali dalším majitelům. Objekt tvrze však nadále chátral, až jej do svého vlastnictví získala obec Hrobčice, která se pustila do rekonstrukce. Nejprve byl opraven špýchar v poplužním dvoře, který užívají místní hasiči. V roce 2019 získala obec dotaci na rekonstrukci objektu samotné tvrze, která by posléze měla sloužit jako polyfunkční centrum..

Před r. 1378 získali Hrobčice kněz Valček a jeho bratr Berglin z Pernštejna, r. 1397 Vajkl a Žibřid Bernštejnové a r. 1483 Markéta z Byšic, která je připsala r. 1500 svému druhému manželovi Hanuši z Delen. Zdejší tvrz se v pramenech poprvé uvádí v r. 1589 jako majetek Hynka Rausendorfa ze Špremberka a v r. 1592 jeho synů. Byla však postavena jistě již mnohem dříve. Stávala na vyvýšenině východně od vsi u kostela sv. Havla, kolem něhož je dnes hřbitov. Tvrziště kruhového půdorysu bývalo opevněno zdí a příkopem. Kostel, z větší částí románský, byl vybudován v druhé třetině 13. století a patří ke skupině tribunových kostelů zakládaných u sídel drobných venkovských feudálů. Spojení s emporovým kostelem naznačuje, že také tvrz v Hrobnicích existovala již ve 13. století. R. 1596 koupil ves Jan Mirešovský z Mirešovic a připojil ji k Mirošovicům. V r. 1600 byla tvrz propuštěna z manství k mosteckému hradu. V r. 1616 získal Hrobčice Jiří ze Šternberka a po Bílé hoře, v r. 1623, mu byly statky proměněny v manství. V r. 1668 získali Hrobčice Lobkovicové. Ve třicetileté válce byla tvrz dobyta Švédy a značně poškozena, takže ji r. 1650 obývali pouze šafář a bednář. Patrně při přestavbě kostela v r. 1726 vznikla na místě tvrze zvonice z brázděného zdiva. Zdá se, že tvrz stavebně navazovala na kostel nebo byla v jeho těsné blízkosti, protože zvonice je přistavěna přímo k jeho západnímu průčelí. Uvnitř tohoto přístavku je na pravé zdi umístěn renesanční náhrobek s kamennými reliéfy ženských postav a jmény Rosina, Lidamilia Rausendorf. Podle Schillera připomíná ženy, které byly při dobývání tvrze Švédy svrženy z oken. Schiller patrně vycházel z místní pověsti, nebo%t v první třetině 17. století Rausendorfové již Hrobčice nevlastnili a také renesanční ráz náhrobku neodpovídá době, které se dosud živá pověst týká. Ve vsi stojí i budova bývalého panského dvora využívaná dnes státním statkem. Na její východní straně je renesanční brána, zdobená vlaštovčími ocasy, erby Rausendorfů a letopočtem 1579. Ze statku vedla chodba až do kostela sv. Havla; její krátké úseky jsou v podzemí obou objektů patrné ještě dnes.