Petschkův palác

Dům má dvě podzemní a šest nadzemních úrovní, přičemž dvě horní jsou součástí mansardové střechy. Hlavní průčelí do Politických vězňů je osmnáctiosé a je rozděleno v poměru 5+7+6 os; uprostřed vystupuje mělký sedmiosý rizalit se vstupním edikulovým portálem. Průčelí do Washingtonovy ulice je devítiosé. V přízemí je výrazná pásová rustika, okna mají převážně půlkruhová zakončení a dekorativní mříže. Fasádu doplňuje kamenné obložení, které se uplatňuje také na architektonických článcích, ostěních, římsách a frontonech. Horní část průčelí uzavírá atika s balustrádou a nad ní mansardová valbová střecha s plechovou krytinou. V interiéru byly rozsáhlé suterénní trezory, garáže, výtahy, vlastní telefonní ústředna, tiskárna a potrubní pošta. Objekt byl vybaven také ústředně řízenou klimatizací a dvěma páternostery systému Stigler z Milána, instalovanými roku 1924. Podle dobových popisů bylo vytápění a klimatizaci jednotlivých místností možné ovládat ze strojovny prostřednictvím telefonních příkazů. Dochovala se část původních schodišť, oken a dveří, dlažeb, štukové výzdoby a dřevěných obkladů; zachovány zůstaly také některé prvky původní technické infrastruktury včetně páternosterů a trezorových prostor. V interiérech se používal mramor, dřevěné obklady a další materiály odpovídající reprezentační funkci bankovní centrály. V roce 2012 byla obnovena vnější fasáda a restaurována její kamenná a sochařská výzdoba, v roce 2014 byly rekonstruovány mramorové podlahy v přízemí a střešní konstrukce bankovní haly a v roce 2016 byly upraveny vnitřní prostory trezoru. Roku 2022 prošel obnovou také historický páternoster, jehož záchrana byla nominována na cenu Národního památkového ústavu..

Rodina patřila k významným podnikatelským rodům meziválečného Československa a měla rozsáhlé zájmy mimo jiné v severočeském hnědouhelném průmyslu. Novou pražskou centrálu banky nechal Julius Petschek vybudovat podle projektu architekta Maxe Spielmanna v letech 1923–1927. Bankovní provoz v paláci pokračoval do roku 1938. Petschkova rodina svůj majetek v Československu prodala státu a odešla před nacistickým pronásledováním do zahraničí. Po okupaci Československa v březnu 1939 však byl palác zabaven jako židovský majetek ve prospěch Německé říše a převzalo jej gestapo. Do září 1939 zde vznikla Řídící úřadovna gestapa pro oblast Čech a Služebna gestapa pro oblast Velká Praha. Budova se stala jedním z hlavních center nacistické represivní správy v Praze. Byli zde vyslýcháni a mučeni čeští odbojáři a další vězni, z nichž mnozí byli do paláce přiváženi z pankrácké věznice. V suterénu byly k tomuto účelu využity původní bankovní trezory, které byly přeměněny na cely; dochovala se také místnost označovaná jako „biograf“, kde vězni před výslechy čekali. Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce říšského protektora byl v budově zřízen také stanný soud. Gestapo palác využívalo až do května 1945. Po válce byl palác adaptován pro potřeby Ministerstva zahraničního obchodu. Tento úřad budovu využíval až do rozpadu Československa v roce 1992. Od 1. ledna 1993 je palác sídlem Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky. V roce 1989 byl Petschkův palác prohlášen národní kulturní památkou. V průběhu posledních desetiletí proběhly opravy fasád a kamenných prvků, střechy, mramorových podlah a dalších částí objektu; v letech 2018–2020 byly vyměněny osobní výtahy a roku 2022 byl obnoven jeden z historických páternosterů. V suterénu je připomínána historie nacistické perzekuce a současná expozice Památníku Pečkárna byla vybudována v roce 1990..