Ves Lukov
© Creative Commons 07/2014
Ves Lukov leží na vedlejší silnici asi 3 km severovýchodně od městyse Vraný, jehož je místní částí. Starobylá ves doložená již r. 1227 má nyní asi jen 80 obyvatel, ale o jejím někdejším významu svědčí barokní kostel přistavěný v 18. stol. k románské rotundě z 13. stol. Místní středověká tvrz zanikla beze stopy za třicetileté války.
Ves Lukov se připomíná poprvé kolem r. 1227 jako majetek svatojiřského kláštera na Pražském hradě. Někdy před r. 1318 přešla do rukou vladyků z Braškova, kteří se podle ní psali. ...Z nich je poprvé znám v r. 1318 Vojslav z Lukova a dále jeho bratr Oldřich z Lukova, jinak z Braškova. Vladykové z Braškova, jinak z Lukova, postavili někdy ve 14. století ve vsi na malém návrší poblíž kostela (původně románské rotundy z 13. století) tvrz, která vhodně využívala terénu a k zesílení svého opevnění i románského kostela; v pramenech se tvrz objevuje poprvé r. 1387. Braškovští se zde udrželi až do r. 1410, kdy Lukov prodali Kladenským z Kladna. Ti nedrželi ves celou, ale jen její podstatnou část. Menší část vsi drželi až do první poloviny 15. století vladykové z Lukova, kteří patrně sídlili na svobodnickém dvoře. Později se majitelé menší části vsi střídali, až ji nakonec v r. 1513 získali Lobkowiczové. Od nich ji r. 1609 koupil Ctibor Žďárský ze Žďáru, jehož rodu náležel dědictvím po Kladenských už i zbývající podstatný díl Lukova s tvrzí. Tím byly obě části obce opět spojeny v rukou jednoho majitele. Lukovská tvrz přestala od konce 15. století sloužit jako šlechtické sídlo a pustla; poslední zmínka o ní je z r. 1615, ve vkladu věna Alžběty Volfomíny Berkové z Dubé, choti Jana Jiřího ze Žďáru, do desek zemských. Definitivně zanikla za třicetileté války a dnes po ní není památky..
|
Přihlášení |
