Budeč

Rozsáhlé hradiště Budeč, tyčící se nad soutokem Zákolanského a Týneckého potoka, bylo přístupné z jihozápadní strany po dnes používané cestě. Zde se také zachovala část valu s příkopem, přičemž celý obvod hradiště byl opevněn. Nejvýznamnější částí je akropole na vrcholu ostrožny. Obklopovala ji dřevohlinitá hradba, doplněná z vnější strany metr silnou zdí z nasucho kladených kamenů (buližník). Výzkum valu proběhl v roce 1941 a odhalil tuto technologii vůbec poprvé na českých hradištích. Na zmíněné akropoli a na některých částech předhradí byla nalezena řada sídlištních objektů, některé s kamennou podezdívkou. Stojí zde i dva svatostánky, rotunda Petra a Pavla a základy jednolodního kostela Panny Marie. Stavebně archeologický průzkum dokázal, že rotunda od základů až po klenbu, pochází z konce 9. století a je tak nejstarší dosud stojící stavbou na našem území. Kostel P. Marie byl vystavěn v 10. století, ve třináctém věku byl opatřen věží a ve století osmnáctém byl, v důsledku josefínských reforem, zbořen. Archeologové v okolí sakrálních objektů objevili řadu pohřebišť. Nejstarší nálezy z lokality Budeč pochází z doby bronzové (střepy mohylové kultury, tj. 1700 až 1300 před Kristem) malé hradiště na místě raně středověké akropole vystavěli nositelé knovízské kultury, která z mohylové vyšla (1300 až 800 před naším letopočtem). Přemyslovskou fortifikaci vystavěli s největší pravděpodobností první historická knížata Bořivoj nebo Spytihněv, Kristiánova legenda zmiňuje právě druhého českého knížete jako stavitele rotundy a protože zde sídlila Ludmila, vdova po Bořivojovi, je možné, že na Budči byl skutečně vychováván pozdější kníže Václav. Svatováclavské legendy se shodují, že zde byl vyučován základům psaní a čtení, což by byl, pokud je to pravda, naprosto unikátní jev mezi evropskými panovníky. Krátce zde byla internována kněžna Drahomíra. Na konci 10.…  číst dále