Budeč

Rozsáhlé hradiště Budeč, tyčící se nad soutokem Zákolanského a Týneckého potoka, bylo přístupné z jihozápadní strany po dnes používané cestě. Zde se také zachovala část valu s příkopem, přičemž celý obvod hradiště byl opevněn. Nejvýznamnější částí je akropole na vrcholu ostrožny. Obklopovala ji dřevohlinitá hradba, doplněná z vnější strany metr silnou zdí z nasucho kladených kamenů (buližník). Výzkum valu proběhl v roce 1941 a odhalil tuto technologii vůbec poprvé na českých hradištích. Na zmíněné akropoli a na některých částech předhradí byla nalezena řada sídlištních objektů, některé s kamennou podezdívkou. Stojí zde i dva svatostánky, rotunda Petra a Pavla a základy jednolodního kostela Panny Marie. Stavebně archeologický průzkum dokázal, že rotunda od základů až po klenbu, pochází z konce 9. století a je tak nejstarší dosud stojící stavbou na našem území. Kostel P. Marie byl vystavěn v 10. století, ve třináctém věku byl opatřen věží a ve století osmnáctém byl, v důsledku josefínských reforem, zbořen. Archeologové v okolí sakrálních objektů objevili řadu pohřebišť.

Nejstarší nálezy z lokality Budeč pochází z doby bronzové (střepy mohylové kultury, tj. 1700 až 1300 před Kristem) malé hradiště na místě raně středověké akropole vystavěli nositelé knovízské kultury, která z mohylové vyšla (1300 až 800 před naším letopočtem). Přemyslovskou fortifikaci vystavěli s největší pravděpodobností první historická knížata Bořivoj nebo Spytihněv, Kristiánova legenda zmiňuje právě druhého českého knížete jako stavitele rotundy a protože zde sídlila Ludmila, vdova po Bořivojovi, je možné, že na Budči byl skutečně vychováván pozdější kníže Václav. Svatováclavské legendy se shodují, že zde byl vyučován základům psaní a čtení, což by byl, pokud je to pravda, naprosto unikátní jev mezi evropskými panovníky. Krátce zde byla internována kněžna Drahomíra. Na konci 10. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce obvodového opevnění ale v průběhu 11. století ztratilo hradiště svůj význam a bylo opuštěno. Zmizel i knížecí dvorec na akropoli a do dnešní doby se zachoval pouze kostel se hřbitovem.

Archeologové se věnují Budči již od první poloviny 19. století (V. Krolmus), později zde prováděl vykopávky L. Píč. Od čtyřicátých let minulého století se hradišti věnoval M. Šolle a po něm Z. Váňa.

Zajímavým, dosud ne zcela vysvětleným nálezem je hromadný hrob 33 až 50 mladých lidí jejichž kosterní pozůstatky nesou řadu sečných poranění svědčící o stínání hlav. Do země byly uloženy ve značném stadiu rozkladu a některé byly okusovány psi. Ve vědecké obci se objevil názor, že by se mohlo jednat o bojovníky z osobní gardy, popravené po zavraždění knížete Václava nebo násilně usmrcené po možném dobytí Budče Přemyslovci (J. Sláma). Jak vidno lokalita Budeč má nezastupitelné místo na úsvitu dějin českého státu.