Dnes je na tomto místě v šedé dlažbě vysazeno vedle data 21.6.1621 a zkřížených mečů i 27 bílých křížů a každý z nich označuje jedno jméno.
© Miroslav BITTER 03/2007
Těchto 27 českých pánů a měšťanů bylo odsouzeno k smrti: Jáchym Ondřej Šlik (byl sťat mečem a poté mu byla také uťata pravá ruka) Václav Budovec z Budova (byl sťat mečem) Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (byl sťat mečem) Kašpar Kaplíř ze Sulevic (byl sťat mečem) Prokop Dvořecký z Olbramovic (byl sťat mečem) Fridrich z Bílé (byl sťat mečem) Jindřich Otta z Losu (byl sťat mečem) Diviš Černín z Chudenic (byl sťat mečem) Vilím z Konecchlumí (byl sťat mečem) Bohuslav starší z Michalovic (byl sťat mečem) Valentin Kochan z Prachové (byl sťat mečem) Tobiáš Štefek z Koloděj (byl sťat mečem) Jan Jessenius (nejdříve mu byl vyříznut jazyk a pak teprve sťata hlava) Kryštof Kober (byl sťat mečem) Jan Šultys (byl sťat mečem) Maxmilián Hošťálek (byl sťat mečem) Jiří Haunschild (byl sťat mečem) Leander Ryppel (byl sťat mečem) Václav Maštěřovský (byl sťat mečem) Jindřich Kozel (byl sťat mečem) Ondřej Kocour (byl sťat mečem)… číst dále
Každý rok v noci 21. června se těchto sedmadvacet pánů schází na místě své popravy. Pak odejdou před orloj, aby se přesvědčili, jestli čas odměřuje správně. Pokud je vše bez závad, tiše se rozejdou, neboť dostali znamení, že českému národu se daří dobře. Je-li však s orlojem nějaká potíž, usuzují, že nastaly zlé časy. A tak, než se vrátí do svých míst odpočinku, modlí se společně za navrácení míru a pokoje do české země. Místo popravy českých pánů bylo označeno a dobří Čechové po nich z úcty k mučedníkům nechodili. Dnes je však lidé ve svém shonu nechávají téměř bez povšimnutí.
|
Přihlášení |
