© Petr Turyna 04/2004
Zámek najdete na jižním okraji Prahy v Kunraticích. Spolehlivě vás sem dopraví bus 114 a 165 z Kačerova (resp. Opatova), zastávka Předškolní.
Areál státního zámku byl využit i k natáčení filmu Van Helsing, dodnes za ním stojí dřevěná středověká vesnička. Dříve byl po léta využíván pro entomologické sbírky, dnes je však ve špatném až havarijním stavu (zejména hospodářské stavení zámku) Odhad nákladů na opravu šplhá až k 100 milionům Kč..
Změny na zámkuRekonstrukce je v různých fázích stavby, ale alespoň že tak. Ilustrační foto v galerii..
Stručná historie zámkuPři poslední úpravě v roce 1959 bylo bohužel odstraněno krásné dvouramenné schodiště z poloviny 19. století pro potřeby entomologického oddělení Národního muzea. Zámek s přilehlým hospodářským dvorem a parkem představuje významný celek venkovského feudálního sídla....
Na kunratickém katastrálním území nacházíme od 13. století dvě vesnice, Kunratice a Paběnice. Zatímco zpráva z r. 1212 uvádí Víta z Paběnic, jméno druhé vsi je v písemných pramenech zmíněno teprve k r. ...1287, kdy byl jejich prvním známým majitelem jakýsi Bozděch. K r. 1336 je zachována první zmínka o kunratické tvrzi. Brzy se však Kunratice dostaly do majetku Olbramoviců a jejich vlastníkem byl Frenclin a po něm jeho bratr Prokop, zvaný také Černý. Před r. 1407 Prokop Černý zemřel a od jeho dědiců je koupil král Václav IV. Za husitského revolučního hnutá zabrali Kunratice Pražané. Činil si však na ně nárok také Václavův nástupce Zikmund, který je v r. 1421 zapsal Chvalovi z Ojčína a Dojic. V 15. a 16. století se zde vystřídalo mnoho majitelů, z nichž připomeňme alespoň Šternberky, Berky z Dubé a Hýzrle z Chodů. Mikuláš Hýzrle z Chodů získal Kunratice v r. 1541, a protože zdejší tvrz byla velmi sešlá, musel ji v r. 1549 opravovat. V držení tohoto rodu zůstaly Kunratice až do r. 1602, kdy je koupil staroměstský měšťan Josef Marek. Ten po čtrnácti letech (r. 1616) prodal kunratickou tvrz s poplužním dvorem Petrovi z Liebenthalu. Jeho ovdovělá manželka Anna Dorota prodala r. 1622 kunratický majetek Ofce Gryspekové z Gryspachu. Po ní jej zdědila její dcera Veronika, která se r. 1626 provdala podruhé za Jindřicha Malovce z Malovic. Když r. 1665 došlo k dělení majetku mezi Jindřichovy syny, získal Kunratice Maxmilián Lev, který je však r. 1671 prodal novoměstskému hejtmanovi Václavu Čabelickému ze Soutic. Václav Čabelický zemřel r. 1687 a zdejší statek přešel na jeho mladšího syna Františka Václava, který r. 1688 přestavěl také zdejší tvrz na trojkřídlý dvoupatrový raně barokní zámek. O jedenáct let později (r. 1699) prodal Kunratice Heleně Zuzaně Bedaridesové, rozené z Golče, avšak již po dvou letech koupila statek Marie Barbora z Pöttingenu. Po její smrti jej zdědila její dcera Marie Františka de Arco, od níž jej v r. 1721 koupil Jan Arnošt z Golče. Tento majitel přikoupil r. 1728 ke Kunraticím Šeberov, Hrnčíře a Chodov a kolem r. 1730 přestavěl zámek ve vrcholně barokním stylu. Jako autor této přestavby bývá někdy uváděn F. M. Kaňka. Jan Arnošt z Golče přestavěl také starý gotický kostel v blízkosti zámku, hospodářské budovy a kolem zámku zřídil rozsáhlý park se dvěma vodotrysky, obklopený ze čtyř stran vysokou zdí. Stavební úpravy zámku, statku i vybudování zámeckého parku byly nepochybně na vysoké úrovni, neboť v r. 1754 navštívila zámek na doporučení zemského maršálka hraběte Buquoye Marie Terezie. Po smrti Jana Arnošta z Golče zdědila Kunratice s celým panstvím dcera Marie Josefa, jež se r. 1766 provdala za Arnošta z Golče. R. 1795 prodala panství Kunratice hraběti Karlu Josefu Clam-Martinicovi, který je však již r. 1801 prodal pražskému měšťanu Josefu Antonínu Korbovi, jenž byl v r. 1814 povýšen do rytířského stavu s predikátem z Weidenheimu. V držení této rodiny zůstaly Kunratice po celé 19. století. K dalším stavebním úpravám zámku došlo v polovině minulého století (zřízeno dvouramenné schodiště) a v r. 1878, kdy bylo upraveno průčelí s dvoupatrovou čtyřhrannou věží uprostřed. Kunratický zámek je trojkřídlá dvoupatrová budova. Uvnitř zámku se dochovala štuková výzdoba a kaple. Poslední stavební úprava v r. 1959 odstranila dvouramenné schodiště.
