Králův dvůr

Na dalších sto let se tento lehce opevněný objekt (někdy označovaný jako hrad) při městských hradbách (a bráně směr Kutná hora) stal královským sídlem na místo Pražského hradu. Až Vladislav Jagelonský se přestěhoval zpět na Hrad. Poté jeho části sloužily jako seminář, kadetní škola nebo je využíval vojenský erár. Roku 1902 při asanaci zbořen..

Již v r. 1383 byl Králův dvůr (nebo alespoň jeho část) v takovém stavu, že se sem mohl Václav IV. přestěhovat. Objekt stál na místě dnešního Obecního domu hl. města Prahy a částečně zasahoval i do jeho okolí. Na části jeho pozemků byl předtím dům Těmy z Koldic, který Václav IV. odkoupil. Po husitské revoluci se Králův dvůr stal stálým sídlem českých králů a zůstal jím až do r. 1484, kdy se Vladislav Jagellonský přestěhoval na Pražský hrad. Potom čeští panovníci ztratili o Králův dvůr zájem a objekt přešel do soukromého vlastnictví. Po r. 1530 byl Králův dvůr rozdělen na dvě části, z nichž každá měla jiného majitele. Není proto divu, že objekt během let značně zchátral, jak dosvědčuje zpráva o jeho stavu z r. 1550. V r. 1554 se stal majitelem jedné části Jindřich Plánský z Žeberka, který ji o čest let později prodal své manželce Ludmile Sekerkové ze Sedčic. Za těchto majitelů byly pravděpodobně budovy této části králova dvora opraveny, protože je v r. 1590 prodávaly dcery zemřelé Ludmily Sekerkové Abrahamu Hrochovi z Mezilesic za několikanásobně větší částku, než jakou zaplatila jejich matka. Po Abrahamu hrochovi zdědil tento objekt jeho syn Jan, který jej r. 1604 prodal Janu Hruškovi z Března. Po něm se stal majitelem této části Králova dvora syn Adam hruška, jemuž však byla za účast na stavovském povstání zkonfiskována, a v r. 1625 ji koupila Polyxena z Lobkovic. Druhou část Králova dvora dostal r. 1554 od Ferdinand I. Ladislav z Lobkovic. V majetku této rodiny zůstala až do r. 1631, kdy Polyxena z Lobkovic a Václav František Eusebius z Lobkovic prodali Králův dvůr arcibiskupu Arnoštovi z Harrachu, který jej dal upravit pro kněžský seminář. Při velkém požáru Starého Města v r. 1689 byla větší část Králova dvora značně poškozena, ale brzy nato znovu vystavěna. V l. 1694 až 1697 byl k jižní části východního křídla postaven podle plánu J. B. Matheye kostel sv. Vojtěcha. Po r. 1777 přešel bývalý Králův dvůr na vojenský erár a byly zde zřízeny kasárny, do nichž byla r. 1869 umístěna vojenská kadetní škola. V r. 1899 koupila celý objekt Živnobanka, která jej v l. 1902 – 1903 zbořila. Na části pozemku byl v l. 1905 – 1911 postaven Obecní dům hl. města Prahy. Podle poslední rekonstrukce bývalého Králova dvora, kterou provedl archeolog T. Durdík, mělo staroměstské sídlo Václava IV. trojúhelníkový půdorys. Ve východní části objektu (proti dnešnímu náměstí Republiky), připojené k staroměstské parkánové hradbě, byly pravděpodobně umístěny různé pomocné a provozní prostory. Jihozápadní křídlo Králova dvora tvořil mohutný věžovitý palác o rozměrech 30 x 10 m, jehož obvodní zdivo bylo ještě v době bourání 13 m vysoké. Předpokládá se, že v něm byl také původní hlavní vstup. Nepochybně zde byl vybudován i velký sál, kde se konala různá důležitá zasedání. Také západní část objektu, přiléhající ke Králodvorské ulici, patrně náležela k původní gotické stavbě. Na ni navázala v 70. letech 18. století delší dvoupatrová budova postavená pro potřeby semináře. Počátkem 20. století zmizela barokní přestavba původního Králova dvora a snad jen část jeho základů se zachovala pod dlažbou ulic U Prašné brány, U Obecního domu a Králodvorské.