Táborská brána

Táborská brána má obdélný půdorys, jednoduchý, téměř půlkruhový portál. Hlavní (vnější) průčelí je opatřeno střílnami a naznačeným cimbuřím. Je nejstarší dochovanou vyšehradskou bránou, i když o datu jejího vzniku vedou historici spory. Tradovaná verze – rok 1655 dává její výstavbu do souvislosti s budováním barokního opevnění Prahy, které začalo z příkazu císaře Ferdinanda III v roce 1653. Tomu ovšem neodpovídá ani charakter stavby s pozdně renesančními rysy. Historik Pavel Vlček uvádí, že byla pravděpodobně součástí staršího hornverku (rohové hradby) s lícem z lomového kamene, který chránil Vyšehrad na nejzranitelnějším místě – tedy ve směru z Pankrácké pláně - už během třicetileté války. Svědčí o tom mimo jiné i nařízení velitele císařských vojsk hraběte Gallase „opravovat vyšehradské zdi a bránu“. Někteří historici kladou její vznik dokonce až do dvacátých letech 17. století. Brána byla opatřena střílnami a původně se zavírala padací mříží. Nikdy neplnila svou vojenskou funkci, dlouhá léta sloužila jako strážnice a stanoviště výběrčích akcízu (potravní daně). Potravní daň na čáře byla daň z dovozu zboží za tzv. „potravní čáru“ vytvářenou od roku 1829 okolo velkých měst Rakouska-Uherska. V Táborské bráně se vybírala od 4. hodiny ranní do 11. večerní, poté byla brána uzavřena masivní železnou mříží (podobná se dochovala před Leopoldovou bránou). Jelikož bylo snadné ji v noci přehlédnout a došlo tu k několika zraněním koňských spřežení, byla mříž na sklonku 19. století nahrazena vraty. Místnosti nad branou sloužily nějaký čas jako levné bydlení pro nejchudší.