vila Bělka

Na místě vily Bělka původně stála barokní usedlost, zachycená již na Huberově perspektivním plánu Prahy z roku 1769. Po roce 1800 ji vlastnil právník a univerzitní profesor Josef Ignác Buček z Heraltic, po kterém získala název Bučánka. Usedlost koupil v roce 1853 pozdější pražský purkmistr Václav rytíř Bělský, který ji dal přestavět na novogotický letohrádek. Přestavbu provedl v šedesátých letech 19. století bratr Václava Bělského, stavitel Jan Bělský, stavitel mnoha významných budov v Praze, např. Rudolfina, Španělské synagogy, kostela Cyrila a Metoděje v Karlíně, budovy hlavní pošty nebo Akademie věd. Po smrti Václava Bělského zdědil vilu jeho syn Václav mladší. Ten se sem přestěhoval s chotí Matyldou, rozenou Mercyovou, pocházející z rodiny majitelů německy psaných novin Prager Tagblatt. Osamělá vila obklopená jen sady a zahradami přitahovala zloděje, a tak si paní Bělská pořídila na obranu rodinného sídla smečku šesti psů. Podle dobových zpráv smečka několikrát zaútočila na kolemjdoucí. Zranění nuselského listonoše byla tak vážná, že si vyžádala čtyřdenní pracovní neschopnost. Listonoš Bělskou zažaloval pro ušlou mzdu, ale neuspěl. Veterinární posudek shledal pudlíky Rikyho, Pusi, Fleka, Mariku, Molli a Burcla „velmi hodnými zvířátky bez příznaků zlé kousavosti“. V roce 1909 byla vila vykradena a o několik měsíců později u ní byl zloději smrtelně zraněn četnický strážmistr Bartoš. V té době paní Bělská vyměnila pudlíky za bernardýny. Ti se v roce 1917 podhrabali pod zchátralým plotem a zaútočili na třináctiletého školáka, který zraněním podlehl. Paní Bělská utekla před spravedlností do Vídně a vila se zanedlouho octla v dražbě. Dalším majitelem byl Josef Österreicher. Od roku 1923 v ní působil Kynologický ústav. Za války vilu, jako židovský majetek, zabavily nacistické úřady a užívalo ji Gestapo. Po válce v ní bylo Mexické velvyslanectví…  číst dále